V naší klášterní kapli

V naší klašterní kapli má každý jedinec své určené místo, do něhož se při každé příležitosti automaticky uchyluje. Pravda, prvně jsem se tomu stereotypu smála, dnes už vidím jisté plody toho, že mám v lavici před sebou stále stejné sestry.

Už jsem se za tu dobu přenesla přes trapné pocity mého barevného oblečení, zatímco ostatní jsou šedo-černí. Přenesla jsem se takovým způsobem, že už nenápadně pomalu vyřazuju mé oblíbené barvičky a chameleonsky se sestrám občas přizpůsobím. (Hlavní jsou neděle, kdy jsou všeci v černém, tudíž i já. V týdnu chodím v čem je zrovna možnost a hlavně - do města, do práce a celkově ven chodím uplně normálně, takže nic nepoznáte :) Leda za branou kláštera :) )

Boj číslo xxx - ono to fakt není jen tak vzdat se svých oblíbených křiklavých kousků !

A tak už se při společných modlitbách aj s klidem soustředím na to, co mám, a ne na sondáž lidí/sester kolem...

Poslední dny nemožu odtrhnout oči od sestry sedící šikmo nalevo přede mnou. Stařenka decentního věku, vždy v pracovně bílém hábitu i závoji (och, jak sympatické...)

Co je na ní tak působivého?

Hotová Matka Tereza. Vážení, to je žena zběhlá řeholních a duchovních způsobů, žena činu a modlitby. Opravdu jsem Bohu vděčná, že sedím za ní a ne před ní :). Vždy, když jde do lavice, i přes svůj věk poklekne, hluboce se ukloní a taktně začne velkým výrazným vznešeným křížem.

Po celou dobu v kapli klečí, upřená zrakem na Svatostánek. Tato řeholnice je mi vzorem duchovního života. Vidím v ní novodobou Matku Terezu, která když bylo třeba, ihned zaklekla a pohroužila se do rozhovoru se svým Milovaným... do Přítomnosti svého Ženicha, Jemuž celý svůj život darovala...

Mimochodem, od zvědů vím, že tato sestra je rekordmanka ve výdrži při adoraci.

Měla bych na ni nějaké otázky, nýbrž momentálně nemám odvahu oslovit ji po tom, co jsem odešla na dlouhou dobu z kuchyně a nechala hořet plynový šporák, jejž dotyčná pohotová sestra vypínala.

Ale na jednu otázku už se jí ani ptat nehodlám. Na tu hledám odpověď sama:

PROČ JSOU VŠECI KOLEM MĚ TAK OPRAVDOVĚ ZBOŽNÍ?

NEMĚLA BYCH BYT TAKY?

Nevím, jestli bych měla. Ale vím, že chtěla...