První dny v klášteře

A bylo to tady.

Sbohem maminčino kuchyně, záhadné objevování čistého prádla ve skříních, zdroji všeho aktuálně potřebného...

Odcházím, abych na své cestě pokročila. A k tomu je vyžadována samostatnost.

Odcházím, abych na své cestě pokročila. A k tomu je vyžadována naprostá svoboda a nezávislost na někom/něčem.

Sbohem můj volný čase, milované zájmy, rodná vesnico, kostelíčku.

Abych se na své cestě dostala o kus dál, odcházím. A k tomu je vyžadován naprosto jiný směr a způsob života, než bych mohla v představách domyslet.

A bylo to tady.

První slova, první krůčky do místa, které se stává mým novým domovem.

První vzdušný vzdor při doporučení, abych nosila sukně, více rozjímala, více se modlila :).

První výlet s "bandou", v níž všeci mají stejné oblečení a zraky všech míří na mě, která vynikám, vezmu-li si na sebe cokoli. Začínám ze studu třídit šatník na nositelné tmavé věci a barevné nenositelné.

První trapásky, kdy sedám a jím, zatímco všichni zbožně a mlčky stojí začínajíc modlitbu před jídlem a milion dalších modliteb, přesto, že jsme právě došli ze mše a polední modlitby breviářa.

První "tajné" výzvědy po V.I.P. zónách kláštera, kde se normální smrtelník nedostane :). Půdy, sklepy, šijovna, lednička, spíž!

První směny v nové práci v odlišném okruhu mého oboru a první vracení se z nové práce do nového domova... Zvláštní... V průlivu hrůzostrašnými scénaři kvůli zaučování se zároveň doma  a zároveň v práci.

První myšlenky na maminku a tatínka, že to jsou celkem dost fajn lidi pro život :)

První slastné pocity, že se sny plní a jsem opravdu tam, kde jsem se tak dlouho představovala.

První pocity sounáležitosti, když navštívím v nemocnici jistou spolusestru (skoro:)) a chlámem se na celé kolo a vykládáme, jak nejlepší kámošky od dětství :).

První vděk rodičům za to, že jsem byla vedena k učení se a tak dnes samostatně možu zužitkovat základy vaření, pečení, šití, ...

První totální dlouhodobá zmatenost, zda za sebou nechat dveře otevřené či je zavřít ( v práci když jsou dveře zavřené, znamená to, že v místnosti nikdo není. Otevřené svědčí o někoho přítomnosti. Zatímco doma otevřené dveře značí prázdnou místnost a dveře zavřené, že tam někdo je :) ). To je taková složitá kravina! Grrrrrrr :)

První slastné pocity, že nezdravím všechny řeholní sestry zbožným "Chvála Kristu", ale "Ahoj".

První přemáhání se v brzkém vstávání buď do práce, a když ne do práce, ve stejný čas na společnou ranní modlitbu. Žádné vyspávání do oběda, když je volný den :/

První krizovka, když si v novém domově připadáš jak trotl a v nové práci, světe div se, taky jako trotl...

No, je to zážitek, udělat "nový životní krok" :)