Rozhodni se a vykroč !

 Jsou tomu rovné dvě léta, kdy jsem tuto větu zaregistrovala v uších prvně. Pravda, bylo to především v souvislostech s duchovním povoláním, nýbrž jak se v praxi brzy ukázalo, dá se to s výborným efektem aplikovat v běžném všedním dnu stále dokola. (Mám umývat nádobí? Neodkládám povinnost a jdu to zrovna udělat!)

Nastal čas rozhodnout se kam na střední a následně na vysokou školu.

V tichu jsem došla k jasné touze a pro tu touhu se rozhodla. Neřešila jsem pak, zda bylo správně rozhodnuto. Věděla jsem, že je správně rozhodnuto. Už to prostě bylo a mým úkolem bylo jít tou cestou a snažit se ve vybraném oboru být dobrá.

Nastal čas rozhodnout se, co v životě chci.

V tichu srdce, v mnoha milionech rozhovorů s jistými lidmi, v mlčení před Svatostánkem jsem poznala své touhy a za nimi se chtěla vydat. Rozhodla jsem se a proto jsem odešla z domova od rodičů a sourozenců, rozloučila se s přáteli a kamarády a odešla do kláštera.

Rozhodla jsem se, učinila potřebná rozhodnutí a vykročila.

Vybízím vás, bratři a sestry, abyste se nebáli v životě se pro něco rozhodnout. Stojí to hodně ticha, samoty, rozhovorů, přemítání a naslouchání Bohu, ale když je to rozhodnutí dobrovolné a opravdické, přichází po něm neskutečná úleva a pokoj. A život jde dál ještě nádhernějším způsobem. A také novým. Neboť rozhodnutí se pro něco znamená vždycky změnu.

Rozhodnutím docela něco ztratíte. S tím se počítá!

Myslíš si, že to zní moc jednoduše a ptáš se, co přesněji pro takové nějaké rozhodnutí můžeš udělat?

Uměj být potichu. Snášej sám sebe o samotě s Bohem. Poznávej a přemýšlej o obou možnostech volby.

A pak to přijde...

Bohu díky ! :)

PS: Vítej, nová rubriko Z klášterního života ! :)