Mohu zde nabídnout dva stejně případy s rozdílným přístupem k věci a hlavně k životu.
V obou případech hraje hlavní roli miminko v lůně matky, ve vývinu teprve 23 týdnů.
NEMOC
jedné mamince na genetice diagnostikovali vrozenou vývojou vadu a tudíž ukončení těhotenství, vzhledem k pokročilému stadiu těhotenství k tomu vede lékařská indikace. Tu žena obdržela, s tímto se dostavila do porodnice, kde jí na porodním sále vyvolali porod. Jak je porodnicko-fyziologicky známo, takto malé dítě stres a trauma porodu nepřežije, tudíž se narodilo mrtvé a lékaři tak tento počin mohli pojmenovat porod mrtvého plodu a nebyli nuceni použít morbidního slova potrat... Zdravotnický personál se k tomuto činu vyjadřoval stylem :"chuděra paní, ještě že už to má za sebou", "je mladá, snad ještě bude moct mít další zdravé děti"... O potraceném dítěti ani zmínka, nevím čí zásluhou dostalo alespoň jméno. Všichni to automaticky brali za tkáň, hmotu, která je překážkou.
Dozvěděla jsem se to až zpětně, dohledávala jsem si informace o miminku. Vývojovou vadu nikde nikdo podrobně nerozváděl. Prostě tam jen byla. Jaká, to už se nikdo nedozví...Vyvolal se porod, politovala se matka a klid, ticho, výkon dokonán, život jde dál.
ZDRAVÍ
jiná maminka přišla na kontrolu s tím, že už 2. den necítí pohyby miminka. I díky její složitější osobní anamnéze byly potvrzeny "vyhaslé ozvy", tudíž odumření plodu. maminka byla přijata k vyvolání porodu. Zdravotnický personál litoval maminku i dítě, jak k tomu přijdou, zvláště, když maminka momentálně prožívá ztrátu už druhého miminka a doma dítě žádné. Musí vypravit pohřeb a zažít všechno to okolo, to je strašné... Zvláště, když to miminko nosí pod srdcem už tak dlouho, chtěla ho, těšila se na něho, ... Mluvilo se o miminku, kterému příroda odepřela další vývoj... Mělo oproti předchozímu človíčkovi jednu lidmi přijatelnou hřivnu navíc - bylo zdravé.
Proč zdravé dítě je chtěné, politováníhodné a nemocné dítě potrácené, vymazané ze světa a opovrhované?
Ano, teď jsou více chtěné zdravé děti (bohužel to takhle bylo ale vždy...), jen mě to zarazilo na takovémhle příkladu, kde přece vůbec není jasné, jestli bylo to dítě víc chtěné. Jen prostě nevíme co to bylo za vadu a v jaké situaci matka byla atd....
Jinak jsem teda slyšela, že více je matek, které jen tak "nejdou dál". Ale pokud to tak je, pak taky nechápu, že se o tom nemluví...
netroufám si myslet, co a jak za tím vším bylo. Přináším tady 2 situace z pohledu ZDRAVOTNICKÉHO PERSONÁLU jedné z porodnic, ve které pracuju, jenž mě celkem trochu víc "šokoval"... Zdravotníci jsou ti poslední (a možná jedni z důležitých?) faktorů, které ovlivňují ty ženy v jejich rozhodování, uskutečnění záměru a následcích jejich počinu...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.