Dopis z kláštera

Nedávno se mi dostalo vzácného daru jet do Nového Dvora ke trapistům na svěcení 2 bratrů na kněze a jáhna. 

Nevěděla jsem o co jde, ale jela jsem. Dozvěděla jsem se předem, že onen kandidát na kněze má speciální poslání modlit se za mládež.

Ihned ve mni vztanula myšlenka: "Napiš mu dopis!"

Vzala jsem do ruky papír, tužku a že jdu psat. No jo, ale co ?

Rozepsala jsem se. A skončilo to povídáním o mládeži v mém okolí, aby věděl, za co konkrétně se modlit, a jiné věci, co mě právě napadaly, s prosbou o modlitbu.

S trapnými pocity a nesměle jsem bratrovi dopis předala. Tím to pro mě skončilo.

Za 10 dní přijela před náš dům osoba s obálkou nadepsanou mým jménem, že to má předat od bratra trapisty.

?

Chvěla jsem se nedočkavostí a bázní nad tím, že já, takové nic ve Vesmíru, jsem dostala odpověď od mnicha, s kterým se neznám. který se světem neudržuje kontakty ani korespondence...

V obálce byl krátký, za to hluboký text z jeho primice s odůvodněním, proč je mnichem, primiční obrázek a lístek se vzkazem o dvou větách.

Dvě obyčejné věty, které se konkrétně dotkly celého mého nitra a vyplavily ve mně pocity náhlé neuvěřitelné Boží přítomnosti.

Patřily mi. Psané jeho rukou... takovou upřímnou radost z dopisu jsem dlouho nezažila.

Bůh mne skrze mnichova slova ujistil.

Dopisů z kláštera už jsem dostala víc...:)

Ale ten jeden, na ten dlouho nezapomenu.