Zase jsem to opravdu nečekala... A přišel znenadála advent... Zalekla jsem se toho, když jsem chystala adv. věnec a přemýšlela nad tím, co vlastně budu muset všecko omezit než se dočkám Vánoc a znovu se naperu... cukrovím a jídlem...
Přišel předvečer první neděle a já se začala třást nedočkavostí... Nechápu to, ale začala jsem se strašně moc těšit na advent...
Byla jsem v ten večer dělat nástěnky v kostele a měla jsem ticho, čas a prostor na ticho a přemýšlání a tak...
Takže jsem došla k tomu, že se vlastně těším, až si tu Margotku nachystanou na stole prostě nedám, že ty načaté unichipsy prostě nedojím, ale schovám na Vánoce a tak...
Rozhodla jsem se, že pro mě nemá cenu dělat velké věci - jakože si řeknu celý advent budu o chlebě a vodě, ani mrk na televizu, bez kokin, slaností, bez hudby, bez internetu...
Řekla jsem si NE!
Prožívám nadšeně každý den adventu s tím, že žiju přítomný okamžik. A využívám příležitostí, kdy si něco odříct... Prostě nepůjdu na jezdící schody, ale pár schodů vlastnonožně vylezu.. prostě si nekoupím jogurt, co mám ráda, ale papriku. Nepojedu omrknout slevy do Olympie, ale zajdu do kostela a pokecám s Přítomným...
A tak se to dá krásně zvládnout celou dobu adventní...
Jsem si jistá, že takovýma malýma krůčkama si pomalu a jistě otvírám něco velkého... Nedělám si naděje, že to přijde přesně v hodinu, kdy se narodí Ježíšek... Přijde to v pravý čas.
A o tom to je...
PS: Strašně móóóóóóóóóóóooc se na to těším :D
jo, holky, máte obě pravdu :D díky za komentáře...:)
já se taky vždycky moc těším a pak akorát zjistím, že má vůle není tak silná, abych to nakonec doopravdy zvládla... a vlastně jsem pak zklamaná
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.