Toš se stalo to, že jsem se zas nad čímsi zamyslela...
Nevím, jestli je to postní dobou, nebo tím, že jsem byla po dlouhé době venku, celkově v přírodě, a ještě k tomu sama...
Prostě jsem procházela jen tak přírodou a tříbila něco v sobě...
Život je moc krátký na to, abychom lidem kolem neřekli to, na co se dlouho chystáme...
Život je křehký na to, abychom experimentovali, všechno vyzkoušeli a do všeho se vrhali hlava nehlava...
Život je moc krásný na to, abychom byli na druhé naštvaní, drželi v sobě nenávist a neměli určité lidi v oblibě...
Život je moc rychlý na to, abychom stáli na místě a dlouze se rozhodovali...
Život je moc abstraktní na to, abychom škatulkovali a definovali situace...
Život je neopakovalný dar, který právě teď držíme v rukou...
Snažme se mu dát šťávu a smysl.
Tý jo...Díky! Konečně se mně rožlo v hlavě a v srdci! Měla bych se podle toho řídit...
Díky Marti
Umění žít je na dlouhé učení.Umění žít s někým v lásce po dlouhá desetiletí je podmínkou štěstí.Proto děkujme sourozencům a rodičům,že nás to učí od malička.Život ukáže,jak jsme tu lekci zvládli.Pavel.
Chtěl jsem tu napsat, co z toho na mě sedí, ale to bych musel opsat celé. :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.