9.3.2024
Vrátili jsme se k autům na parkovišti a za stěrači jsme měli všichni lístek udělené pokuty od městské policie.
Tak to se mi stalo poprvé!
Stydím se, že mám jít poprvé vyřizovat k policajtům dopravní přestupek. Jelikož jsem byla v tomto městě poprvé a výjimečně, vjel do mě adrenalin, že to musím vyřídit hned, abych tu v týdnu nemusela jezdit jen kvůli zaplacení pokuty.
Našemu knězi beru jeho lístek a říkám, ať se nezdržuje a jede domů, že mu to vyřídím spolu s mým.
Bloudím s plným autem lidí po cizím městě a díky GPS v telefonu nacházím městský úřad se sídlem městské policie.
Tam byl přítomen nikdo, a na lístku přidané tel. číslo na službu. Volám tam a přesto, že jsou oba strážníci ve vzdálené Bille a vyřizují krádež, vyžaduji, aby aspoň jeden přijel a já to mohla zaplatit. Ne, opravdu se zde nemohu dostavit kdykoli do 10 dnů, nejsem místní.
Už v autě jsme se všichni modlili za dar moudrosti pro mé vyřizování a o pomoc všechny svaté včetně toho Nejsvatějšího.
Modlím se růženec za všechny policajty a už vidím přicházet měšťáka.
Hlásím se k němu i přes jeho prvotně nedůvěřivý pohled na můj řeholní zjev.
Zaujala jsem pozici stručnosti, protože sama nemám ráda trapné výmluvy a rovnou se zeptala, kolik mám zaplatit.
A že platím i za svého bratra (měla jsem promyšleno, že je pravda, že náš kněz je přece můj bratr v Kristu!)
Podíval se a jemně a hezky oponoval: "Co tak zhurta, jde to i domluvou."
"Opravdu? To jsem netušila! Tak v tom případě vám moc děkuji!"
"Nadiktujte mi číslo Vaší a bratrovy občanky."
"Bratrovo číslo neznám, zavolám mu.
Ahoj bratře, potřebuju tvoje číslo OP," říkám do telefonu bratru v Kristu za přítomnosti poslouchajícího strážce zákona.
Ten hodný pán si napsal ona potřebná čísla, zeptal se, zda jsme byli na křížové cestě (kam jinam by tak asi jeptiška jela, že...) a rozloučil se.
Vracela jsem se k autu a zvědavým spolujezdícím s pocitem vítěze.
Přitom jsem za nic nemohla.
Byl mi odpuštěn dluh.
To je teda pocit...
Sice díky hábitu, ale přece. Jiní pokutu opravdu platili.
Byla to cenná zkušenost pro právě probíhající postní dobu.
Ježíš nám odpouští náš dluh na osobní požádání také, a to "jen" proto, že v nás vidí opravdový potenciál svobodného Božího dítěte.
Tou domluvou to je zpravidla poprvé pro kazdeho - nemá to spojitost s hábitem. Pokutě se neunikne až v případě recidivy...
Vzpomínám si na rekolekci někdy před 25 lety... P. Antonín, poslední třebíčský kapucín, šel po jejím skončení k autu, kde mu zrovna policajt strkal lístek za stěrač. Když uviděl fousatého řeholníka, jak k němu důstojně kráčí, vytáhl ho, zmačkal a jen konsternovaně zakoktal: "Toje vaše auto, vaše svatosti?" :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.