Toš se stalo to, že jsem se zas nad čímsi zamyslela... Nevím, jestli je to postní dobou, nebo tím, že jsem byla po dlouhé době venku, celkově v přírodě, a ještě k tomu sama... Prostě jsem procházela jen tak přírodou a tříbila něco v sobě... Život je…

Nedávno jsem přišla na to, že člověk musí být psychicky v pohodě, aby dokázal prožívat radost se vším všudy... Už je to něco jiného vstávat ve čtyři hodiny s pocitem, že jsem k tomuto poslání povolána a mám tam být. Organismus sám vyskočí a už se…

Když se vyhlašovala soutěž na signálech (to že ti zaplatí Madrid nebo tak něco), nepochopila jsem to:) Slyšela jsem, že v totom kole mají účastníci soutěže psát na blog článek o tom, proč na to celosvětové setkání vlastně chtějí jet. Přišlo mi to…

Už delší dobu jsem kamarádům a lidem jim podobným za blbca, že mě fascinuje krev... Teď mě někteří mají za blbca ještě většího:) Už delší dobu jsem měla vysněný sen. Tak dlouho už chodím do nemocnice na praxi, celkem dost výkonů jsem už viděla, ale…

Až umřeš, začne soud. A až na konci věků vstaneš, půjdeš na soud znovu. Při prvním Tě bude soudit jen Bůh, při druhém Tě budou soudit i lidé. A nic nezatajíš, nic neskryješ... Všechny Tvé tajné hříchy, všechny nečisté myšlenky a touhy,…

Jak to všichni známe, čas nějak zrychlil obrátky, a já pomalu očekávala příchod posledního dne v tomto roce. Už dlouho dopředu jsem přemítala nad tím, kde chcu silvestra vlastně strávit... Mezi kamarády se mi vždy líbilo a byla jsem spokojená. Letos…

A nastal Advent... Přišlo to tak neočekávaně a rychle...Honem udělat věnec, honem něco vymyslet do kostela pro děcka, honem cvičit sbory na Vánoce, honem předvánoční úklid a pečení perníků... Honem chystat vánoční besídku do školy, honem dohánět…

Možná z ničeho nic, možná z nějakého neznámého důvodu jsem se pro něco rozhodla..znáte to, žejo, když člověk něco udělá a ani neví proč..instinkt...??? Svědomí...??? Vyrůstala jsem ve šťastné rodině mezi čtyřmi sourozenci...Zažívala jsem krásné…

Snad nejsem jediná, která prožívá život všemi smysly a vnímá vše kolem sebe jako důležitou součást svého "já"... Snad nejsem jediná, co zažívá nesnesitelné okamžiky bytí, tíhu těžké reality života, stavy úpěnlivé a volající do Nebe.... Snad nejsem…

Prostě to nechápu.....Na zdravku jsem šla s přesvědčením, že krev mi nevadí a nějak ju na očách snesu....Tak by to mělo byt u každého žijícího tvora.. Te´d si fakt nejsu jistá, jestli je to tou zdravkou nebo ne... Naučila jsem se brát krev... A…