Su zamilovaná. Neva?

 

Už několik let stále intenzivně trvá pravidlo, že při slibu právě vznikajících novomanželů obdivuju jejich rozhodnutí a ujišťuju se, že já toho schopna nejsem. Přemýšlím, zda mě neschopnou manželství vytvořili lidé, nebo jsem se tak už narodila :).

 

Zatímco zpracovávám dojmy z poslední návštěvy domova a svatby a připravuju se na další již v brzké době, žiju tak normální obyčejný život v klášteře. Spokojená, zatím šťastná.

Protože každý obyčejný den je darem od mého Milovaného, je plný zážitků a toho, co si v něm zařídím. A hlavně - je vždycky prožity s Ním. I přes ty dny, kdy mi nebylo dobře, staříčci a kolegyně v práci mě rozčilovali, všeci z kandidatury byli odjetí pryč a mluvila jsem týden se zdma, i přes ty dny se přenáším s vírou, že jsem udělala, co jsem udělat měla. 

Potkala jsem se s plno návštěvama, přežila a zároveň prožila sesterský víkend - to když se sjely naše sestry ze všech ostatních společenství v republice ne za úkoly ani povinnostmi, nýbrž jen tak. ( Alespoň byl čas do noci sedět u táboráku a řešit opravdu nejen vážné kdeco :) ). 

Koncem dubna jsme se 4 mladýma sestrama šly pěší pouť po cyklostezce z Kroměříža do Napajedel - hlavně teda za naším Drahým, ale taky k Aničce Zelíkové. Prosili jsme za mnoho našich úmyslů, jeden z hlavních byl příbytek nových duchovních povolání. To odpoledne nám byla doručena sms od představené, že se přihlásila nová kandidátka.

 

???

 

Starší než já, z mnohem větší dálky než já, ale co - taktéž porodní asistentka :D. Bez komentáře. Nastoupí někdy během června, těším se na další parťačku :). Neboť jedna mě v dubnu opustila. 

 

Během měsíce května jsme zde mívali takové mini májové pobožnosti, při níž jsem byla svědkem krásných historických zpěvů - takových typických klášterních, mohl by někdo namítnout:). Nejvíc mě dostal Akathistos, mariánské invokace pocházejících již z dob 6.století. Šel mi mráz po zádech při poslechu i dnes, ačkoli jsem to slyšela po xté. 

 

Ve výsledku nových informací z vyučování každý týden, našich věčných rozhovorů o všem ze života i neživota, z rozhovorů s kolegyňama občas přemítám, jestli myslím vážně takový řeholní život :).

 

Koncem měsíce jsem přežila týden bez formátorské matinky, která odjela na týdenní exercicie. Následovala výměna, měla jsem jet já.

Nastal den D, měla jsme pár hodin na to, abych se sbalila na týden pryč a vybarikádovala svůj pokojíček do doslova holých zdí. V kandidatuře se bude malovat, zatímco kandidátka zmizí ze známého a dostupného povrchu.

Šmátrala jsem po půdě kláštera s vírou, že najdu nějaké zavazadla pro uskladnění hebel přes malování. Ejhle, byla nalezena obrovská hromada pravých kufrů, tipuju, že jsou hodně staré. No a co se nestalo - ten naspodu...Barevně aj velikostně akorát se mi zamlouval. Typicky řeholnický - černobílý :). Zamilovala jsem se na první pohled. Neva?

Přivlastněný, umytý, naleštěný odjel se mnou poprvé na exercicie.

 

Cílem byla dědina Mendryka - asi 10 km od Litomyšle. Je tam charitní domov sester modrých vincentek. ( v Kroměříži jsou bílé :) ) Kdo zná rajnochovskou Archu, nechť si to představí podobně.

Můj retro kufr do prostor náramně zapadl! Zkusím ten týden v mlčení a tichu nějak zestručnit. 8 našich sester, 1 kandidátka, 1 dominikán kněz. Ve 2 přednáškách denně bylo slyšet výklady podobenství v Bibli. Při jídle i při všem ostatním se opravdu mlčelo. Den začínal společnou modlitbou, snídaně, volno k rozjímání, přednáška, volno, tichá mše svatá, oběd, volno, přednáška, volno, večeře, společná modlitba, volno. Tak originálně to šlo stále dokola, 7 dní v týdnu :). 

 

A tak se stalo, že jsem se zamilovala. Neva???

Do koho? No přece do toho, který tam se mnou celou dobu byl. Tolik času jsme měli sami na sebe...

Tolik nových otázek, tolik odpovědí a vzápětí nových otázek...

 

Tolik nááádherné přírody kolem- doslova jako v pohádce! Všade byla slyšet skřehotání žab u rybníků, kačen, ovcí, koní, slepic a psů za plotama či v ohradách. Všade lesy, louky, stromoví, zeleně. A v tom jsem Ho hmatatelně vnímala. 

 

Zamilovala jsem se do Něho ještě víc. Napříč smíchu, jemuž jsem neodolávala při potkávání mlčících sester - to je fakt vtipné dělat, že toho naproti jdoucího vlastně nevidím a neznám, mlčíme, jen kýváme :) - napříč tomu jsem byla o lidské samotě ve vážnosti.

Hledala jsem Jeho blízkost a odpovědi u svatostánku, v Bibli, v přírodě.

Moc odpovědí jsem nedostala, ale tu největší a nejkrásnější jo - že Mu na mně záleží a je do mě paf...Zjistila jsem, že já taky, snad to nevadí :).

 

Při prozkoumávání krásné přírody jsem obdivovala místní "stajl"- pohádkové chaloupky, u každé ohrada se zvířectvem, pastvy, rybníky, palouky. Přehnaně řečeno konec světa odřezaný od civilizace :).

Vysnívala jsem si reálně mé obydlí s manželem v této lokalitě. Tak nějak by to šlo. Zahrádka, pola, žádný počítač a civilizace, klidný život na venkově, prostě bláznovina :).

 

Ale? Zamilovala jsem se špatně :). Ostatně, kdo se kdy zamiloval do svého ideálu?

Jdu do jiného bláznovství.

Abych s mým Milovaným mohla jít, vyžaduje to vzdání se svých představ o životě. Zřeknutí se "všeho" pozemského, a proto tak činím.

Udělám to, protože On si mě zamiloval a já odpovídám. Jinak odpovědět nelze!

 

 

" Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, svého muže a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem".  Lk 14,26

 

"Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo muže, bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku věčný život". Lk 18, 29-30

 

PS: Strašně mě zajímá (v dobrém), jak  tyto úryvky chápou nebo vnímají ti, co žijí v manželství...