život píše...

Kláštere, kde najdu klid a ticho?

9. 3. 2016 21:12

Těšila jsem se na duchovní obnovu holek nad 18 let, těšila jsem se na školení, těšila jsem se na setkání s dobrou přítelkyní, těšila jsem se na příjezd maminky se sestrou k nám. 

Co jsem ale netušila, tudíž bych se možná tak dočista netěšila, byla souhra situací, že se to vše stane během 3 dnů.

V pátek dopoledne jsem měla relativní volno, tzn. lítala jsem po budově a připravovala prostory pro příjezd holek. Čekalo mě už v to ráno překvapení - jedna děvčica dojela na obnovu dříve. Hezké setkání po dlouhé době. Chystaly jsme spolu. 

Nastalo vítání přijíždivších, seznamování se. Vítala jsem zaráz holky, které se mezi sebou neznaly, ale se všema si dopisuju a z dopisů se navzájem slovně znají :).

Večer byl náročný programově i emočně a konverzačně. 

Další den jsem s těžkým srdcem od probíhající obnovy odjela na školení již dlouho plánované, nýbrž tehdá netušíc, že je to v jeden termín. Dojela jsem ve večerních hodinách značně vyždímaná, konverzace na vážná témata se stejně či více starýma holkama různých stavů mě ovšem nenechala klimbat a o půlnoci jsem se nechala vyhodit před domek s ubytovanýma holkama s úmyslem, že se vracím do kláštera dorozjímat a spat. 

Byla jsem vyvedena z omylu všemi uzamčenými vchody kláštera, takže jsem kolem půlnoci chodila po zahradě v triku a rozjímala o umučení Páně...:) (...Snad to měl horší než já teď...). Záchranou mi byla jedna z posledních nespícíh, která se nebála na podkladě strašidelně buchajícího okna otevřít dveře a pustit mě dovnitř k přespání na první volné posteli, jenž byla k mání. 

Pár hodin na to jsem se nějakým způsobem do budovy kláštera již dostala, převlékla jsem se do pracovního a upalovala do služby lidu. (Původně jsem ten den měla mít z práce volný, pár dní před onemocněla kolegyně, musela jsem to vzít.) Ze směny jsem při chvilkách odlétávala mezi loučící se holky. Sotva jsme vyprovodila poslední absolventky víkendového duchovního cvičení, objevila se část mojí rodiny. No nic, museli si sami posedět a vypit kafe, než mi skončila služba.

Ujala jsem se maminky se sestrou, které zůstávaly na dva dny. Šmejdily jsme s 12 letou sestrou po večerním klášteře, hledaly představené, abychom si mohly s dovolením pustit pohádku. Ze zklamání, že je už hodinu hledáme, vypotila jsme náhradní program - projít prádelnu, sušárnu, mandlovnu, žehlírnu. ( do márnice sestra nechtěla)

Náhradní program se mi vyplatil, segře se tam zalíbilo, tak jsem ju tam příští dopoledne poslala pomáhat. Při chvilce volného času jsem utíkala uklidit svůj pokoj vypadající jako brloh a douklízet věci po obnově. Následovala mše, oběd s rodinou, venčení psů, společná sesterská modlitba, jídlo, sledování už dovolené pohádky, trénování se scholou.

Odešla jsem do věčných lovišť ve snu opravdu vymačkaná.

Ráno proběhlo ve stylu loučení s mami a sestrou, odběh na půldenní školení. Bylo pro mě náročné - jiný obor, hodně sedění, málo jídla. Pomohla jsem po skončení školení s úklidem prostor, s blažeností se uchylovala ke svému pokojíčku s výplavem endorfínů z toho, že konečně nadchází ta chvíle, kdo po mni nikdo nic nechce,mám volno, lehnu si, napíšu kousek dopisu, půjdu pak se sestrama do města vybírat brýle a na mši, večer zajdu do šijovny konečně spravit si některé věci...

Sednu ke stolu, vydechnu blahem.

A přijde moje formátorská matinka.

Volali z mého pracoviště kde jsem, že mám mít dle rozpisu služeb hned po školení odpolední.

Tuto změnu služeb jsem tehdy vypustila a zapomněla.

Když jsem během pár minut zjistila, že si kolegyně opravdu neutahují, ba naopak jsou naštvané, že jsem doposud nedorazila, ačkoliv jsem doma, hodila jsem na sebe pracovní oděv a ocitla jsem se na dalších 8 hodin v práci.

Odměnou mi byl po nečekané odpolední službě noční pobyt v kapli s přijetím Eucharistie a totálně romantické rande, které bylo dovršeno spánkem bez nastaveného budíčku, což byl dárek od mé představené. Navrhla mi to hned, jak mě viděla ležet na lavici a skuhrat :).

 

Ach můj klášterní živote, který vypadáš, že jsi tak klidný, pohodový až nudný, že díky Tobě mám čas jen na sebe, své zájmy a koníčky a občas aj na modlitbu.

 

 

Kde najdu klid  a ticho???????????????????????????????????????  :):):)

 

Díky Tobě, že mě stále překvapuješ svou originálností. 

Líbíš se mi:).

 

 

                                     

 

Zobrazeno 1966×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková