V čekárně u doktora

Vrcholení postní doby, začátek svatého týdne.

Odhodlání pro plnění doposud neuskutečněných rozhodnutí v plném proudu, vždyť už mi zbývá jen pár dní, než to všechno stihnu.

(kdybych byla bývala vrhla se na to hned v začátku postu....To je ale jiná kapitola.)

Moja dušička v samém blahu sedí hned zrána v čekárně u doktora.

Hlavou se  hemží všechny možné vzpomínky na včerejší nádhernou Květnou nedělu, taktéž nostalgické úvahy o postní době, o dnech svatého týdne.... Dalo se to v tu chvíli nazvat pravými teologickými životně důležitými úvahami:).

Jelikož jsem šla k doktorovi zrovinka na půli cesty z bodu A do bodu B, neměla jsem s sebou žádné věci. Tady na dědině, když jdete k dokrotovi, potřebujete s sebou opravdu nic :).

Asi "osud" mi zavál v to ráno do cesty paní, jenž mi dala do ruky nějaké papíry pro maminku. Všimla jsem si, že je to nějaká kopírovaná brožura, tak jsem si ji při čekání na řadu otevřela. 

Čtení o Velikonocích, jejich významu, ale především významu utrpení Ježíše krista a souvislosti jeho smrti s mým životem. Začetla jsem se do těch slov určených zřejmě hledajícím nebo dokonce ateistům natotata...

Z hlubokých myšlenek o smrti a životě věčném mě stále vytrhoval podvědomý poslech bábin, které se pomalu na 8. hodinou ranní v čekárně scházely. Mohla jsem brožuru zavřít, odložit a bavit se s nima.

To bylo opravdu něco. Dozvěděla jsem se, že protože jahody pořádně nevymrzly, bude bída. Ale dneska má být 2O stupňů a od zítřka na horách až 20 cm sněhu a u nás poprašek, toš snad ty zasazené zemáky a saláty nevymrznou...

Nedalo se to neposlouchat, plná čekárna lidí seděla v debatním kroužku.

Bojovala jsem mezi držením pozornosti čtení vážných věcí a posloucháním těchto věcí.

"Těším se na věčný život...Věčnost si nikdo nezaslouží.... Díky Ježíši je nebe otevřené...."

Bohuš Balcarů toť ze sousedního baráka buď z pátka na sobotu nebo ze soboty na nedělu umřel, z ničeho nic. Sice ještě chodil do práce  a ve čtvrtek byl v pohodě na zahradě, ale měl to pěknou smrt, když už si člověk nevybere, no. Taky jsem se dozvěděla, že 4 z těch paní jdou na odběr krve už dneska, protože příští týden jsou svátky, tak se bohužel nebude ordinovat. 

"Kolik cest vede k Bohu...A co dobré skutky...Co mě v životě čeká ?...Nejistota života..."

Maňa ze sousední dědiny je sousedka toté zdravotní sestry, toš co tam tak dlouho vykecávajou, když jí jenom bere krev  a možou si pokecat doma přes plot... No šak ony jsou stejné ročníky, toš jsou dokonce aj spolužačky, ne ? Ročník 41 nebo 44 ? No, to se jí musíme zeptat...

"Setkání s Bohem na věčnosti...Neztrácej naději...Boží soud..."

A tak jsem přeblikávala myšlenky o smrti a mém potencionálním věčném životě mezi myšlenkama o sousedech a lidech z dědiny, o jejich strastech všedních dnů...

Tolik lidí tu v čekárně řeší mnoho takových důležitostí... Ale všechny přítomné znám jen z obchodu nebo vesnických plesů. 

Neodsuzuji nikoho z nich už jen pro mé vlastní slabosti.

Ale proč se lidé tolik mnoho zajímají o pozemské věci a nikoho z nich, ač v pokročilém stáří, nezajímají věci důležitější ??

"Bible říká, že existuje víc než jen tento fyzický život. Nepřestaneme existovat okamžikem smrti. Jednou se postavíme před Boha, který nás bude soudit. Avšak o naší záchraně se rozhoduje už teď !"