Jak sem se rychlo zbrchala :D

Že jsem byla nemocná, to je věc ryze lidská a zvláště v tomto ročním období dosti neojedinělá. Pár dní jsem se kliďánko prospala, řádně si odpočala, načerpala lékovou hladinu v krvi a hlavně nové síly na to, až se vrátím zpět do svého stresového koloběhu rychlého života...

Teď ve čtvrtek ráno rodiče po 4 dnech mého ležení uznali, že jsem už v pohodě a že s nima pojedu na návštěvu. Jako uvědomnělá dcera a adolescent v pokroku jsem poslechla a chystala se na cestu.

Mazec teda, po tolika le..dnech si umyt vlasy, xicht, vlasy trošku slušně zhrabat, obléct se do gatí a trika, fakt jsem se při tom nasmála.. Připadala jsem si u oblékání jak lesní žena... To by jeden neřekl jak rychle si tvor dokáže zvyknout na denní pobyt jen v pyžamu.

Tak jsem se po dlouhé době upravila do společnosti a jelo se na návštěvu. Teda hned po slavnostní snídani, když jsme slavili ten státní svátek demokracie a ještě čehosi... (já moc dobře vím, co bylo za svátek, ale nechtělo se mi to tu vypisovat :D)

Přemluvila jsem tátu, ať sedne za volant on, že se cítím ještě divně. Po dlouhé době jsem si sedla dozadu za spolujezdca a v tu ránu jsem usnula,načež celou cestu prospala... Aj přesto, že v rádiu hrály mé vlastní písně :)

Probudilo mě až hromadné vystupování všech. Vzbudili mě, že jdem do Tesca. Tak jsem vstala, šla pro vozík a jelo se nakupovat.

Byli jsme v obchodě všichni 4. Menší sestra se šla vozit na koníčkovi,mami a já jsme nakupovaly. Mami plánovala tento nákup dlouho dopředu. Jeli jsme na návštěvu na Vsetín přes Valmez. Mami měla nějaké poukázky do Tesca, které je ve Valmezu, tak bylo s tatínkem domluvené, že se tam stavíme. Toš jsme vlezly do toho obchodu s tím, že nakupujem "zadara" :D

Byli jsme tam asi něco přes hodinu... Hrůza- tolik lidí tam ... Vláčela jsem tam svým tělem mezi regálama, zrovna hej mi zdravotně ještě nebylo... Tak jsme nabrali všecko důležité pro domácnost včetně zdravých ovocných vitamínů atd. Ještě jak jsme tak vybíraly, nakázala jsem mamince, ať si ty poukázky zkontroluje, ať se něco nepřihodí. Všecko dobré, tak jsme s funěním dotlačily ten koš k pokladně, všecko vyskládali, vzápětí naskládali... částka vysoká... S úsměvem na rtech mamča vytáhla poukázky a skládala je na pult.

Víc nevím, odcházela jsem už s taškama pryč.. Otočím se a vidím rudou maminku platit paní prodavačce peníze... Co??? Počkala jsem si na mami... Ještě jsem se dívala po obchodu než došla ke mni celá zaražená, rudá a hluboce dýchající.. říkám: "mami, co je???" a ona se začala smát se slovy: "ta slečna u pokladny  mi řekla, že jsme v Kauflandu :D"

Takový výřez smíchu s maminkou jsem dlouho nezažila... tatínek nás vlastně zavezl ke Kauflandu netušíc že chceme do Tesca zatímco mami spoléhala, že ví, že chceme do Tesca :)

Tak se stalo, že jsem se totálně  prořechtala celou zbývající cestu autem, pak cestu dom, a chlámu se tomu dneska celý den jen co si na to vzpomenu :D

Ještě na obchodňáku cedula jak kráva s nápisem Kaufland, vevnitřku všecko označené jménem tohoto řetězce...

Díky tomuto incidentu se mi po týdnu vrátil úsměv a moje typická škodolibost a jsem na tom stejně jak dřív... ( se škodolibostí možná ještě hůř :))

Nemoc definitivně pryč, i když to tak včera dopoledne ještě nevypadalo :D

Nebýt mých úžasných rodičů, ještě dneska ležím a skuhrám, jak mi ještě furt není dobře :D

PS : Prostě jsem se už zbrchala :D