život píše...

30 hodin s Australanem...

24. 10. 2011 12:05
Rubrika: ze života...

Věci se měly tak.

Obyčejné odpoledne, sedím v Olomoucu ve škole na komplech ve výuce, když v tom mi píše na facebooku sestra z Brna, že vedle ní ve škole právě sedí Australan, prý jestli ho má pozvat k nám :D to byla zbytečná otázka!!! Jsem v takových věcech pro všechno, okamžitě jsem jí volala, ať ho bere hned k nám, že ho chcu vidět...

Začala jsem byt netrpělivá a nedočkavá po pojmutí informace, že k nám fakt na pár dní přijede :D sestra ho ještě poslala na den do Prahy na národní památky a ve středu 28. září večer pro něho jeli na vlak... Byla jsem zrovna na koncertě u nás v kostele, když ho dovezli z nádru do teho kostela.. seděla jsem v poslední lavici, sestra na mě hukla ať se otočím, uviděla jsem před sebou normálního člověka (!), podali jsme si ruky, "hello, i am Marta" - jediné, co jsem ze sebe s potem vyrazila, a zase jsme se vnořili do děje koncertu...

Před kostelem jsme se zastavili u nabízeného občerstvení, milý Pan Australan si podával skoro s každým vycházejícím z kostela ruku a dával se s některýma do řeči... Některé konverzace záhy končily s jazykovou bariérou...:)

 

Teď se to budu snažit shrnout.

Byl u nás od středy večera do pátku odpoledne. Teda totak to plánoval. Nakonec v posledních minutách před odjezdem na vlak hledal doklady po celém baráku, které našel zapomenuté pod svým nachystaným báglem :) prostě kvůli totomu incidentu zmeškal vlak a zůstal u nás k mé radosti až do soboty odpoledne... On vlastně nikam nespěchal... byl na setkání v Madridu, od jeho ukončení putuje po Evropě, poznává státy, když mu dojdou peníze, jede do Anglie, kde má stálou brigádu... Od nás odjížděl do Polska za novým kamarádem z Madridu... Prostě časově neměl problém...

Kvůli jeho návštěvě jsem těžce zvažovala, jestli vůbec mám jet do školy na ten jeden předmět a na brigádu... Na popud sestry jsem se na školu vykašlala, brigádu odvolala... A dobrodružství mohlo začít...

S cizincama u nás v baráku máme díky sestřině světové skorovšudypřítomnosti velké zkušenosti.. A sousedi už si taky zvykli :D  během jeho pobytu u nás  k nám postupně dorazilo asi 10 lidí.. bratránek, který byl v Austrálii na pobyt, babička, která se ho ptala už ani nevím na co, sousedi, zvědavé sestřiny kamarádky, atd...

Byl to Australan pro všechno... ze všeho nadšený, do všeho šel, všechno chtěl vyzkoušet.. Se sestrou jsme mu začaly vařit oběd o několika chodech... Všechno chtěl míchat, ptal se na konzistenci, dokonce poslepu a po chuti poznal kvasnice (které u nich vůbec nemají a nechápal na co to je...)... Dlouho si se zavřenýma očima vychutnával dyňový kompot, červenou řepu se zelím a šišky s vajíčkem a pažitkou... nikdy to nejedl a snažil se tomu přijít na kloub... Další chod jsme spolu dělali amolety... to znal, akorát nez kvasnic. Taky si pochutnal na domácí marmeládě, kterou si taky fotil, jako všecko ostatní jídlo a všeobecně uplně všechno, co dělal  a viděl...

Mluvil sice hodně rychle, ale po našem častém upozorňování, aby zpomalil, si zvykl... krásně jsem občas rozumněla, ale zůstat s ním sama někde, z toho jsem měla hrůzu... něco se mě vždycky ptal, přeptávala jsem se ho na to ještě milionkrát... šli jsme spolu dávat do pračky... to byl porod :) nakonec jsme to tam po nezdařilé domluvě se smíchem naházeli a bylo...vysvětloval nám trpělivě, jak to chodí u nich v sydney... Nejvíc jsme se nasmáli u jeho popisků zážitků s rodičama... zajímavé, jak jsou ve všem protikladní, přesně opačně rozdílní, a jak se mají rádi :D On sám je nejstarší (22) z 5 dětí...

Jeho přáním u nás bylo vylézt na strom a utrhnout si jabko... to nezná... sklízel nadšeně s našima na zahradě trnky, špejzal a skákal po stromech s dětskou radostí :) viděl babiččinu kouzelnou pec, pravý horský venkov ve Lhotě, dělal se strycem mošt, nechal si vysvětlit jak se pálí slivka, hrkl do sebe první štamprlu v životě netušíc co je to zač - křísili jsme ho pak asi 10 minut... natáčel si jak se sestrou hrajem na klavír a flétnu, nadšeně si zabubnoval s bráchovou kapelou v jejich zkušebně, chlámal se jak řídíme na levé straně a že jezdíme rychle... Zažil české bárbikjů se sestřinýma kamarádama - opékačka atd... byl s nama na svatbě, nechápal jaktože tam nebyly družičky...hrozně mu chutnaly bílé krekry, které u nich zřejmě nemají...největší zážitek měl z projíďky na koni v horské nádherné oblasti (na úkor mých nervů, majitelka koní jela s nima  a já musela 3 hodiny hlídat její dvě děti a sestru)... celý večer se mlátil  s mojim bráchou co chce jít do Armády a učil ho fíglům... má na to recht, fakt... nadšeně ochutnal čaj z bylinek naší zahrady, umýval nádobí... Je strašně moc milý člověk, elegantní, vychovaný, přizpůsobivý, ochotný, neúnavný (ke konci už ne:)) ... šel se sestrou pro mladší sestru do školy  a k mamince do práce ( kde ho, jako správného elektrikáře, zaujal systém el.trubek.. vyfotil si to s tím, že to u nich nemají, tak to prý brzo zavede :)), obdivoval dráhu jezdícíh vláčků, co sestavujou známí u nás v dědině... došel do kravína pro čerstvé mléko... akorát toto mu nebylo vzácné, protože pochází z farmy, kde chovají i krávy :) ještě jsem nedodala, že je opravdový kovboj... Psal mi omluvenku do školy. Popsal drobně celou A4, doplnil i svůj meil a odkaz na facebook, že kdyby učitelka nevěřila nebo pochybovala, má se mu ozvat, že vše dovysvětlí :)  Napsal tam mimojiné, že jsem měla vážný důvod nedostavit se do školy, protože jsem doprovázela australského kovboje na cestě kolem světa :) no chlama, aj učitelka se hrozně smála... :)

 

Největší přínos pro mě byla naša společná návštěva Hostýna. Řekl nám tam svoje svědectví - jak se ve 14 letech kdesi ve vodě topil, měl zlomené nějaké obratle a neměl chodit... Byl uzdravený a od té doby se denně modlí růženec, jinak necítí pokoj a neusne... ten růženec nosí furt s sebou a využívá s ním efektivně volný čas... Třeba když jsme byli na té svatbě a nerozuměl, modlil se růženec... Večer jsme byli všichni u něho v pokoju a kecalo se, pak nám řekl, jestli "ho možem nechat byt", že se chce pomodlit... Šli s tatínkem mrknout do našeho kostela, chtěl se tam pomodlit, tak se spolu modlili... Růženec, samozřejmě... Na krku nosí kříž, který má i v rámci sebeobrany - když ho vysune, je z toho nůž :D Styděla jsem se vedle něho, když pokaždé při návštěvě zbožně poklekl k modlitbě, vroucně chodil ke přijímání.. Nemám ráda přehánění, jeho chování bylo přirozené a vůbec ne hrané... Uplně z něho zářila radost, klid, pokoj, důvěra v Boha... Nekouří, nepije, i když často doma pořádával párty pro své kamarády.. Má své zásady, o kterých je přesvědčený, a přes to nejede vlak... Prostě mě tím totálně dostal... Potkat takového Čecha, tak se zblázním a na místě kolaps...!!!

Nechápu to dodnes. Joe se stal mým velkým vzorem.. chtěla bych se dostat taky tak daleko jako on...  Pochopila jsem, že smysl jeho návštěvy u nás byl už jen v tom, že mi to hodně dalo (nejen citově :)) , ale stal se mým duchovním i lidským vzorem a hodně mi to pomohlo... Od té doby co od nás odjel nosím u sebe taky růženec a zkouším to co on...

Celá rodina si ze mě dělá srandu... Je fakt, že pasoval přesně do mých "požadavků" a ještě mnohem víc než jsem si kdy na "klukovi" představovala... Taky jsem to na sobě neskrývala... Ale že mi s ním už plánovali svatbu, to jsem nečekala :) zjistili, že by byl velký problém, protože on bydlí vlastně pod nama - na druhé polokouli, tak by byl vedle mě vzhůru nohama... :)

Jeho návštěva přinesla do mého života velké plody, strašně si přeju, aby se vydařila jeho další návštěva naší rodiny v zimě - chce poprvé v životě vyzkoušet stoupnout na lyže...:D

Sdílet

Komentáře

voda-zpívající to by člověk neřekl kolik se toho dá za tři dny stihnout, máš dobrý cit pro maličkosti, čiší z toho článku radost ze života:-)

Dzamila martiik : S totím Australanem jsem se "náhodně" setkala před pár dny v Anglii... neskutečné...

za pár dnů se možná zase potkáme v Taizé :D.. takže, dojeď do taizé, jestli ho chceš fakt vidět :D

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková