život píše...

Brácho, já tě picnu!!!

7. 9. 2011 13:11
Rubrika: ze života...

Tichá domácnost v poslední době jaksi přeorientává náš hlučný domov... jedna sestra nenávratěně vdaná, druhá už několik let furt v Brně, třetí je teda doma (8 let)... S bráchama je to teoretickly jednodušší - jeden je od začátku roku v Anglii, druhý neustále v čudu kvůli kapelám, škole, kámošům, zábavám, svatbám... A o mně se radši nezmiňuju.

Prostě - naši si možná těžko zvykají na to, že jejich milovaní ptáčci postupně vylétávají z hnízda a osamostatňují se. Tatínek říkává: "ještě, že máme tu Bětušku, aspoň je doma koho lištit..."...

No a tak to  jaksi taksi chodilo v naši domácnosti celý letošní půlrok...

Brácha v Anglii byl celkem často k mání na skype, kde s ním postupně všechny části rodiny trávily čas vyprávěním a sdílením...

Doma jsme ho hodně postrádali - nejen kvůli úklidu, poskokářství, akutním domácím opravám, ale hlavně ze stránky sounáležitostní... Popo (Pavel) byl daleko, poprvé v životě na dlouho pryč z domu, a těžko jsme si na to zvykali. Prostě nebylo koho otravovat, na koho svádět, atd atd ... takové ty důležité věci v rodině :)

Nastal čas prázdnin, čas oblíbený a volným časem výjimečný...

Kupodivu, byla jsem furt v tramtárii... Doma jsem se vybalila, nabalila, řekla našim ahoj, zjistila co je nového, zamávala, zmizela... No, o tom vlastně psat nechcu...

Odjížděla jsem na tábor. Nic nenormálního. Můj příjezd domů, vlastně k babičce, už normální nebyl :D

Díky táboru jsem přišla o nejúžasnější pouť v Rajnoškách, kdy se většinou slezem celá širokodaleká rodinka... to bývá hlučno, samé volání "mama kakat" všech mimin, no prostě nááádhera...

Toš tatínek mě a ostatní rodinné členy, kteří byli na táboře se mnou, dovezl v podvečer poutě k babičce. Unavená, neumytá, vynervovaná z děcek ( :D ), nedospaná, jakási vyďablá, polonemocná (chyběla mi už jen horečka, ostatní příznaky byly na místě) jsem došla do kuchyně plné, ale fakt plné lidí... Přelétla jsem je všechny rychlým zrakem, řekla ahoj, a šla do koupelky umyt si ruky.

V tom mi, kupodivu, došrotovala jedna věc. Počkat, vlastně, Pavel (brácha) je už půl roku v Anglii, ne? Neseděl tam náhodou mezi nima? V té samé sekundě, kdy mi toto došlo, jsem vyšla z koupelny mezi všechny přítomné. Než jsem stačila něco říct, slyším moc dobře známý hlas: " Marto, podáš mi koláček?"... Podívám se proti oknu... Západ slunce, oslňující můj zrak, naplno ozařoval a osvětloval naproti mi sedícího bratra přijetého z Anglie...

 

Můj nervový a hormonální systém to nezvládl... Začala jsem ječet, šílet, a zdrhla jsem zpátky do koupelny.

TO SNAD NENÍ MOŽNÉ! POPAN. A DOMA???

V koupelně mi došlo, že to asi není zjevení, ale fakt. Vyhrkly mi slzy do očí, nevěděla jsem, jak se zachovat, co dělat, co říct, kam jít, ... Děcka vylekaně začaly bečet, ostatní se náramně bavili na můj účet... Co mi zbývalo, vylezla jsem uslzená z koupelny a přivítala se s bratrem po více než půl roku.

 

Brácha se doslovně a vyloženě bavil už několik měsíců dopředu, kdy si zarezervoval letenku, aniž by o tom někdo doma věděl ( krom sestry, která mu trochu pomáhala).

Pár dní před odletem dom napsal tatínkovi na skype : "ve středu pokecáme". Toš v ten den večer, ve středu, mladší brácha seděl u komplu a hlídal, kdy teda Popánek zavolá na skype...

Sedí tak potmě v pokoji, brouzdá po netu jako jindy, obličej oslněný obrazovkou... Napjatě sedí u skype a diví se, že Popo furt není přihlášený... V tom se v pokoji rozrazí dveře, v nich Pavel s hlasitými slovy: "Co je to tady za bordel!"... Ani já si netroufám představit Jurův překvapený až krvenedořezavý xixht... Ani prý nebyl schopný  něco říct :D

Ještě předtím Pavel samozřejmě překvapil maminku sedící v kuchyni. Bylo už šero, když se před barákem objevil rodinný známý s autem, zastavil, a z auta vysedl Pavel... Mamča nevěřila očím a zavolala na známého, co se to dějě :D). Toš brácha přišel do kuchyně a tvrdil, že naše upozorňoval na to, že ve středu večer "pokecáme".. Který normální inteligent by tušil, že v kuchyni a ne na skype...

 

Tatínek byl v té době na modlitbách otců - před odjezdem naháněl toho rodinného známého, protože měl jet s ním. Ten vzkázal, že někam honem musí jet (pro bráchu na vlak z letiště), tak jel tatínek bez něho... No šak se vrátil po desáté večer dom, přišel do kuchyně... a ouvej :D  jeho půl roku postrádaný synátor... No ještě že jsem u toho nebyla, jináč bych to nepobrala :D

 

No z bráchového nejoriginálnějšího překvápka, co nám kdy za svého života připravil, žijem ještě dodnes...

Byly to krásné chvíle, být s ním po tak dlouhé době doma... I když jsem se asi 3 dny v kuse tomu všemu chlámala a stále jsem si na něho nevěřícně šahala v domnění, že je to duch, nebo že spím...

Prostě jsem jaksi nepobírala to, že ho vidím celého a v 3D provedení... Nějak mi nepasoval do teho rámečku na skype :D.. nezvyk největšího kalibru, mazec, psycho...

Tak jsem s bráchou očistila okurky a kdesi cosi, a zasejc se vydal na cestu zpět do Anglánska...

 

A toš pěkné to bylo, fakt, brácha :D

I když jsem v prvních chvílích myslela, že tě picnu :D

 

 

Sdílet

Komentáře

Monika Čajková marto opravdu v tobě něco je :D

petr :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková