život píše...

Co člověku dojde až na silvestra:)

Jak to všichni známe, čas nějak zrychlil obrátky, a já pomalu očekávala příchod posledního dne v tomto roce. Už dlouho dopředu jsem přemítala nad tím, kde chcu silvestra vlastně strávit...

Mezi kamarády se mi vždy líbilo a byla jsem spokojená. Letos jsem ale hledala víc.

Po loňské příjemné zkušenosti jsem se najisto rozhodla, že zůstanu doma. Jasně, hodně lidí mi vyčítalo, že su blbá, proč chcu zůstat doma, proč někam nevyrazím... Mohla jsem jít do hospody, do klubu, za přáteli,... Já se rozhodla pro rodinu.

Přes rok rodiče a sourozence svou přítomností odbývám, chtěla jsem to rodině jaksi jakože vynahradit. Dobrovolně jsem zůstala doma všechny vánoční dny i dny předcházející konci roku.

Zase jsem nad sebou a svou situací přemýšlela. Dospěla jsem k názoru, že k příchodu Nového roku absolutně nepotřebuju žádné petardy, ohňostroje, alkohol, zábavu. Střídání Nového roku mi nepřináší žádné vytržení z běžných emočních stavů, nic mi to neříká, nepotřebuju to oslavovat, nemusím do Nového roku vstupovat s něčím extra...

Tady jsem se opět již předem zamýšlela a chtěla jsem se vyvarovat toho, abych celý silvestrovský den prožila v hlubokých a těžkých depresích a pesimismu, že končí tento rok, který se fakt nikdy nebude opakovat, už nikdy se ten letopočet nevrátí... Prožívala jsem v uplynulých letech ten den všechno hluboce s tím, že je to všechno letos NAPOSLED...No hrůza...

Rozhodla jsem se, že tento rok se polepším. Co taky jiného, že:) Prostě jsem si usmyslila, že 31. prosinec si užiju na "plné kule" se vším, co ten den přinese... Že si budu vážit každé minuty totoho dne, budu žít přítomný okamžik... (na ten často zapomínám) a hlavně, budu si všímat maličkostí a detailů.

Toto všecko jsem si připravila dlouho dopředu.

Nastal večer, noc před silvestrem. Vracela jsem se kolem desáté hodiny domů z adorace. S Andulou jsme se rozplývaly nejen u kostela krásou namrzlých stromů, těžce jsem nemohla z nádhery a vznešenosti třpytu sněhu...Už několikrát za svůj život jsem si všimla, že se s níh třpytí, ale nikdy jsem na to nehleděla s takovým úžasem jako ten večer... Počasí bylo překrásné, mráz hluboko pod bodem mrazu. Už jsem stála u dveří domu, když jsem se rozhodla pro něco jiného... Místo vstupu do domu jsem si dobrovolně zvolila procházku zimní noční krajinou...Musela jsem ji sice radikálně zkrátit kvůli skoro zmrzlému plnému močáku a nedostačující vrstvě hader pod bundou, ale stála za to! Prostě mám utkvěné ve vzpomínkách zase něco, z čeho těžce nemožu...To blaho, které se ve mně množilo, nejsem ani schopna popsat... Pohled na třpytící se zasněžené panorama kopců a luk zalitých tmou, v souhře světla a stínu strašící stromy a jejich obrysy v panenských vrstvách vloček... Na druhé straně zářící kostel a blikající světýlka ozdobených domů... Všude ticho a hluboké zastřené temno noci... Zmohla jsem se na jednu větu, kterou jsem byla schopná v tom nejskvělejším úžasu vyslovit: "Bože, díky!!!"  Co jiného dodat:)

Při návratu domů se v mých rozkmitaných a vzbouřených melancholických myšlenkách zrodil nápad, že následující poslední den roku prožiju naplno, co nejorigiinálněji a nezapomenutelně! Ať mám na co vzpomínat!  A taky že půjdu úplně do všeho, co se naskytne!

Noc se překlenula a já se vzbudila do obyčejného pracovního dne. Pro mě to byl den svými situacemi, které následovaly, neobyčejný. Od budíčku až po pozdní večerníček...

Je brzo ráno, Martička si spinká zachumlaná pod peřinou. Pamatuju si pocit, že spím, spím a naráz mám divný pocit. Ten zvláštní pocit mně dohnal k tomu, že jsem otevřela oči. To byl lek! Po zaostření očních svalů vidím nad svou postelí stát svého tatínka ( stál jak anděl strážný), stojí nehnutě a zamyšleně se na mě dívá... můj reflex nenapadlo nic jinšího, než tělem pořádně trhnout a zařvat přes celou místnost. Tento zajímavý čin mi tatínek odůvodnil tím, že má snad právo dívat se na svou spící dceru...Udělal mi to už podruhé, tyjo... Těžký nechaping:) Začal se mi sápat do postele, následovalo pět minut vzájemného, následně jednostranného "mlácení", načež to tatí zabalil a odešel. Buchla jsem sebou zpět do peřin a přemýšlela nad tím, že je fakt silvestr...tyjo, to si musim užit:) tak du na to! A usla jsem...

Vzbudila jsem se tak nějak systematicky, kdy mi organismus dal najevo, že jeho potřeba spánku je u konce.  Oči rozglábené dokořán a ne se zavřít a ne a ne..Utěšovala jsem se, že si ještě musím pospinkat a užit si to..Ne! Tak jsem teda vstala.

Užívala jsem si každé chviličky. Proto jsem nepospíchala s úklidem binca v pokoji, ani s větráním, ani stlaním..Pěkně jsem se loudala  užívala přítomného okamžiku. Šla jsem se podívat dolů. Našla jsem bratry u televize, tak jsem šla zpátky nahoru. Umyla jsem si vlasy. Na to, jak tento výkon nesnáším, naprosto jsem si to v tento poslední den užila.  Nechala jsem je mokré bez osušení, ať si pěkně ta voda kape, když je poslední den roku... Po dvou hodinách mě to přestalo bavit. Do stírání podlah se mi furt nechtělo. Na polední snídani jsem si pěkně spořádala pár křupavoučkých toustů..S ničím jsem nešetřila, abych si tu chuť v posledním roce vychutnala na sto padesát procent... Až s plným žochem jsem se teda konečně přesvědčila,že chcu mít aj dobrý pocit z nějaké vykonané práce do školy. Tak sem se hecla a udělala systém v nepřeberném množství papírů ze školy. Tak dlouho jsem to přehrabovala a přehromádkovávala, až mi z toho vzniklo několik systémových pořádných složek s řádnými maturitními otázkami. Dobrý pocit jsem měla, proto jsem zbytek učení a takových těch nepotřebností do školy schovala do aktovky. Na učení času dost v jiných dnech...

Došla jsem do kuchyně, že idu teda umyt ty zatrackané podlahy. V tom přiletěli oba naši z maminčiné práce, že jako idou jest, že podlahy počkajou. Tak sem sedla k bedně a sledovala už nevím co..stále se mi do práce jaksi nechtělo..Tak jsem se furt uklidňovala s tím, že nevadí, přece si musím ten den užívat naplno a kašlat na nějaké povinnosti, které s Novým rokem nemají žádné souvislosti!

Brácha chtěl dovézt k babičce a k bratrancom do Lhoty, s kterýma měl trávit silvestra. Tak jsem honem setřela podlahy po verandu s tím, že sklep zetřu až někdy, a když tam bude cesta, zkontroluju co se děje na Přístavu:)... Podivala jsem se chvilku na divadlo v televizi Noe, následně se jelooo. Tatí mě vysadil u fary a jel na vodu. Všecko jsem zkontrolovala:), některé sem pozdravila a jelo se dom.

Po příjezdu dom sem zjistila, že brácha bruslí s malou sestrou. Zachtělo se mi taky na brusle... Oblekla sem se a šla na chvilu na farní zahradu, kde naši šikovní ogaři a baby nastříkali úžasný led:) Půl hoďky jsem kroužila kolečka furt na levou stranu, až mi začalo byt blbé, že neumím bruslit doprava a šla sem dom. Při vyslékání ve sklepě mi došlo, že nemám dostírané, tak jsem tu prácu dovykonala. Pěkně jsem si to stíráníčko užívala každým douškem, jak nikdy jindy...tyjo...a to jsem vždycky stírání podlah nesnášela...

Šlo se honem na mšu. POprvé v životě byla "malá" sestra vedle mě hodná, tak jsem si mšu aj užila. Prožila jsem si ju fakt krásně, aj koledy jsem jaksi od srdce zpívala...Krásné liturgické modlitby aj čtení ke konci roku, fakt... Uchvátila mě i závěrečná krátká adorace a děkovačka za uplynulý rok. Připadala jsem si jak v nebi... Při východu z kostela se všichni lidi zastavovali u jeslí..bylo mi blbé taky se nezastavit, tak jsem si tam chvilku stoupla. Poprvé jsem si pořádně prohlédla velblouda směřujícího k Betlému... Venku před kostelem panovala výborná nálada. Bavila jsem se tam s ledaským. Ta nálada vydržela celé naší rodině po celou cestu dom, kdy jsme zdrhali honem přes zahradu do tepla, aj po celý večer...

V rychlosti se uvařila a machystala slavnostní večeřa ( smažený sýreček se zemáčkama, obloha a cibulka...mňammm !). Byla to hezká večeřa, pokecali jsme a dobře pojedli celá rodina. Vzala jsem si nalité víno s sebou do obyváku, kde už skládala Andula farní časopise:) toš jsem jí trošku pomohla současně s očkem upřeným na obrazovku televize, kde běžel zajímavý program (cosi s pokusama, už pořádně nevím:). Andula navrhla co takhle si jít zabruslit. Souhlasila jsem. Dala jsem si přece předsevzetí, že dnešní den speciálně idu do všeho, co se naskytne:) Dodělaly jsme co bylo s časopisem potřeba, nabalili vrstvy oblečení a šlo se. Náhodně vzniklý originální nápad mě donutil vzít s sebou na led prskavky a zápalky... Důsledek si domyslete:)... Přišly jsme s Andulou na led s tím, že si dáme pár koleček, tak půlhoďku, a půjdeme dom, že musím ještě jít k nim ochutnat její první punč:) Sice jsme ani jedna neměla hodinky, tak jsme spoléhaly na ženský instinkt a že to odhadneme.

Dlouho trvalo, než jsme přišly na způsob jak zapálit prskavku tak, aby sirka nezhasla dřív, než zapálíme prskavku. Stačilo se schovat za mantinel:) Na osmý pokus se podařilo rozsvítit první prskavku! Bruslily jsme s Andulou v naprosté tmě po ledě s rozžatými prskavkami a snažily se u toho zpívat koledy... Nehorázně jsem si to užívala! Při prvním zapálení jsem nebyla schopná zpívat a jen jsem se chlámala radostí! Škoda, že ty prskavky tak málo vydržely a byl jich malý počet!!! Ale stálo to zato! Bratr se mi pak smál, že to z okna našeho domu vypadalo pěkně blbě:) ale nevadí... Pak jsme se teda pustily do toho řádného zeštíhlovacího bruslení do kolečka...Probraly jsme u toho ledacos:)..Ještě toho bylo tolik na pokec, když jsem si ve tmě všimla tatínka... Stál nehybně a pozoroval nás... Bylo mi divné, co tu dělá, když je do adorace hodinu před půlnocí ještě času dost. Napadlo nás zeptat se kolik je vůbec hodin...Když v tom nám tatínek oznámil, že už jde na adoraci a hodin už je hodně...Tyjo! Zkysly jsme na tom ledě skoro dvě hoďky! A to jsme spoléhaly na to, že odhadnem půl hodiny, půjdem se v klidu dom najest, napit punča, uklidnit se, navodit klidnou atmosféru a jít do kostela na závěrečnou adoraci...

No nic, z ledu jsme zdrhaly každá dom, hodila jsem na sebe první hadry, co jsem našla, a utíkala do kostela... Naštěstí jsme to stihly) nachystaly jsme nástroje a začala adorace...

Ta hodina před monstrancí byla ohromně naplňující, kouzelná, plnohodnotná a úžasná a .......... !!!!!! Tak se mi splnilo předsevzteí, že jsem se v tom, co se ten uplnyulý rok stalo, nenimrala  a neřešila to, ale celé jsem to v klidu odevzdala Pánu s prosbou o pomoc v tom, co přijde od prvního ledna... Provázely nás adorací krásná slova díků, proseb, chval...ticho... A přišel přelom letopočtů. Neměla jsem hodinky, o to lépe jsem to prožila. kKonečně jsem nehlídala minuty a sekundy kdy přesně bude půlnoc... Bylo mi to úplně jedno...Ten přelom jsem poznala, když se všude kolem kostela ozývaly rány a ohňostroje...

V tichu nám přesně o půlnoci žehnala ozářená monstrance... Nehorázné psycho a jemnost sama!!! S Ním jsme odevzdaně vykročili vstříc novým dějinám...

Prožívala jsem každou minutu! Před kostelem jsme pak sledovali vzlétavající balóny štěstí (my je nepouštěli:)), ohňostroje bouchající na všech světových stranách... A nadešel čas přípitku na faře. Bylo tam celkem hodně lidí. Vypila jsem několik dávek mňamkovského vína, ujedla několik vrstev naskládaného cukroví (neměli tak nabízet...), s každým jsem si ťukla, pokecala jsem s některýma a v dobré náladě se šlo dom... Spokojenost sama! ¨

Nechtělo se mi jít jen tak spat, toš jsem si s Andulou domluvila, že teda ještě přijdu na ten punč, ať možu na silvestra dobře vzpomínat:) Tak jsem tam u nich seděla do půl druhé. Pokračovaly jsme ve sdílení, které jsme nestihly vyřešit na ledě:) Pokecaly jsme aj s babi, početla jsem si v Katolickém týdeníku, vyjedla jsem jim celý pásek strašně dobré piškotové rolády a šla sem dom... Napapaná, spokojená, šťastná...

Umyla jsem se a pomalu se ukládala ke spánku. Už jsem seděla na posteli, že zhasnu lampu a v tom tě pic! V místnosti šero, ticho, temno, v tom se rozrazijou dveře, a letěla ke mně postava. Stálo to nade mnou a vypadalo to jak sudička s bludičkou a se strašidlem dohromady! "Lekla jsem se toho jak nevím čeho, tyvogo...A ejhle, než jsem stačila pomyslet na nejhorší, došlo mi, že je to maminka. Přiletěla za mnou, natáhla ruku a řekla: " Toš teda ať Ti Pán žehná do Nového roku!" Polorozespalá jsem nestačila řádně zareagovat´. Nechápajíc jsem na ňu vyvalila oči a čekala, co se z toho všeho vyvrbí. V tom se mami otočila a odešla. WHAT??? Nechápala jsem:) ale nakonec jsem z toho měla radost:) Že si na mě máma vzpomněla aj ve dvě v noci a osobně za mnou došla:)

Díky této dramatické události  a zatrackanému punču s přípitkem jsem nemohla usnout...všechno se mi jaksi míhalo myšlenkama..Vzpomínala jsem, co se všechno odehrálo přes celý dlouhý den, který přes to všechno tak rychle, ale krásně proběhl.

V tu noc, nad ránem samotného prvního ledna, jsem si uvědomila, že užívat si dne a každého přítomného okamžiku nemusím jen na silvestra, ale můžu to aplikovat na každý den v roce. Ještě do silvestra jsem stále uvažovala nad tím, že nemám v tom novém roce žádný bod, na který se můžu těšit. Od té noci vím a jsem pro to přesvědčena, že se budu těšit vždycky na každý den. Protože kouzlo dne a každého okamžiku nepřináší jen dny, které jsou v kalendáři vyznačené tučně nebo červeně, ale tuto šanci má každičký obyčejný den v roce. Nač čekat na nějakou bombu jednoho dne, když malé bombičky můžu nacházet ve střípkách krásných obyčejných všedních dnů... Nač čekat na zázrak jednoho dne, když v každém dni můžu nalézt něco drobet zázračného a Bohem nabízeného..

Proto se Martička rozhodla a tvrdě odhodlala žít  od prvního ledna PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK a užívat si každičké sekundy mladého života... a taky zvát Boha do každé té minuty a s Ním také ve svém životě opravdu počítat...

Protože jen tak svůj život prožiju, a ne přežiju...

A o to mi v životě jde...

 

Bohudíky!

 

 

(Kdo dočetl až do konce, právě složil velkou zkoušku trpělivosti a je borec:) !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)

Zobrazeno 2301×

Komentáře

Lenochod

wow, nevim co na to říct, prostě nadhera :-)

Mišička002

nepřestávám nad tvými články na tomto blogu žasnout, ale tento je asi perla :-))) Díky za tento článek, MARTIČKO !!!

Sancika

No, když jsem viděla tu délku, ani se mi do toho nechtělo, ale zkoušku trpělivosti jsem úspěšně zdolala...
Máme doma ještě jednu flašu teho punča, a mamince a Tomášovi to moc nejede, ... :o)
Jo, jinak vymyslelas pěkné citáty nakonci, hm...

petr

Dočetl jsem ;-)

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková