život píše...

život ---) smrt. Konec???

16. 1. 2011 17:57
Rubrika: ze života...

Už delší dobu jsem kamarádům a lidem jim podobným za blbca, že mě fascinuje krev...

Teď mě někteří mají za blbca ještě většího:)

Už delší dobu jsem měla vysněný sen. Tak dlouho už chodím do nemocnice na praxi, celkem dost výkonů jsem už viděla, ale přece jen ještě ne to, co mě zase fascinuje.

Nikdy jsem totiž neviděla člověka umírat a nedělala jsem posmrtnou péči.

Tak nějak nenápadně jsem si to tajně přála, ale nedoufala, že to přijde.

Protože už od začátků praxe jsme na to se spolužákama měli prostě smůlu... Pacienti nám umírali buď v noci, nebo v odpoledních hodinách, kdy už jsme byli dávno doma.

 

Ovšem teď v pondělí to přišlo.

Úplně nečekaně...

Hodně mě štvalo, že mě učitelka posílá už 4. týden po sobě na oddělení LDN (léčba dlouhodobě nemocných). Je tam strašně blbá práca pořád dokola...A člověk se kromě krmení, přebalování, měření TK a polohování skoro nic nenaučí. Poprvé jsem nelitovala.

Přišla jsem na toto oddělení už s ranním KOPRem před šestou hodinou. Začalo vykonávání ranní úpravy, když mi sestra mezi řečí řekla, že paní X do pěti nebo deseti minut zemře... Věděla jsem o koho jde, šla jsem se na ni podívat. Byla na tom už hodně špatně...Na moji smůlu jsem musela ještě dodělávat svoji práci. Zrychlila jsem tempo, neboť jsem měla se setrou domluvené, že chcu byt u TOHO.

Už už jsem byla se svou prací hotova. Zvedala se ve mně vlna adrenalinu a nervozity, že konečně pochopím, co to vlastně znamená smrt...

Na chodbě se rozpoutal tichý hovor, vykoukla jsem. Jedna sestra se ptala: "Už?" Druhá kývla a odpověděla:"Už!".

Nestihla jsem to...

Přišla jsem k paní. Hrudník nevratně zastaven a oči propadlé. Obličej začal šedivět...

Musela jsem se vrátit ke své práci, Ovšem myšlenky vzaly za své. Moje myšlení jakoby se zvláštně vyprázdnilo a přemýšlelo jen nad tím, co oči právě uzřely...

Právě jsem zpozorovala přechod života v jakési tajemno, kterému nikdo nerozuměl...

Nastal čas, kdy jsme se sestrou odvezly postel s tělem na samostatný pokoj a vykonaly péči o tělo... Popisovat to raději nebudu...

 

Splnil se mi velký a hluboký sen.

Zažila jsem situaci, kdy život přešel v život s jinou dimenzí... Silně jsem vnímala, že smrt vlastně není Koncem, ale Přechodem... Při pohledu na nehybný hrudník, který se ještě před pár minutami toužebně nadzvedával, aby těžce nabral ještě trošku vzduchu, jsem paní začala tak trošku závidět...

Ona už poznala Pravdu...

Ona už Ho možná vidí...

Ona už je šťastná...

 

Tato vysněná zkušenost pro mě byla a dodneška je velkou lekcí.

Stále nad tím vším přemýšlím a přehodnocuji...

Pochopila jsem, že smrt je o něčem jiném...

A že život je křehký a nenávratný...

 

Ještě více si vážím okamžiku, kdy jsem ještě tady. Na Zemi.

 

Zobrazeno 1184×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková