život píše...

Pod hladinou domov můůůůůj...

4. 10. 2010 14:06
Rubrika: ze života...

Tomu, kdo mě alespoň trošku zná, je už zřejmě jasné, o čem se chystám psát:)

Toto téma si prostě neodpustím vynechat ze svých prožitků a vzpomínek, neboť k mému životu bezpodmínečně patří.

Nevím, jaký byl vztah mezi vodou a mnou v mých prvních chvílích mladičkého života...Vždycky jsem si myslela, že fascinace vodou jako takovou mě provází od narození. Ovšem nedávno nalezené fotografie řvoucí Martičky ve vaničce plné vody, bublinek a hraček mě celkem zarazily.

Kde se to ohromné a silné pouto lásky mezi voděnkou a mnou vlastně vytvořilo? Několikrát jsem se snažila něco vypátrat od maminky, načež jsem se toho nadobro vzdala, neboť maminčiny vzpomínky z koupání svých šesti dětí jsou již značně a nenávratně popleteny a pomíchány...

Rozhodla jsem se, že po původu této závislosti prostě pátrat nebudu, no...

 

Tím jsem chtěla jednoduše říct, že mezi žebříček nejpotřebnějších věcí v mém životě patří neodmyslitelně VODAAAAAAAAAAAA !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

Zrovná já mám tu smůlu, že můj diář praská ve švech kvůli vepsaným naplánovaným akcím, takže mi k vlastnímu smutku nezbývá moc času k rozjímání pod vodou na bazéně.......

Plavat jsem se přes váhové a kondiční problémy nakonec na poslední chvíli naučila. (Tím stylem, že mě paní "vodní učitelka" již v bezmoci hodila do bazénu a čekala, až sama vyplavu. Následky katastrofické, ovšem plavat od té chvíle až do chvíle dnešní zvládám dobře...)

Už tolik let se nemůžu vynabažit pocitu lehkosti, ba dokonce beztížnosti, když se má stavba položí na hladinu a krouživými pohyby se dá do pohybu. Ten pocit svobody a tolik prostoru kolem k dispozici, to je pro mě neskutečné a nevysvětlitelné psycho! Někdy při tomto úkonu prožívám takové blaho, že zapomenu na realitu a dění kolem sebe, zavřu oči, přehodím příklopku hrtanovou na správné místo, naberu co  největší vzduchový objem plic a plácnu kebuli pod hladinu... Organismus se díky stavu beztíže dostane během chvilky na dno...Zatím jen fyzicky... Dolní končetiny se snaží vzdorovat nadnášení, ty horní pracují silou, zabírají, a udržují tělo v co nejhlubších sférách...

 

Někdy se se zavřenýma očima nechávám blaženě unášet podvodními proudy, jindy zase kukadla otvírám a užívám si nenahraditelných krás podvodní krajiny.... I v kachličkovatém bazéně je co k shlédnutí! Onehdy jsem se málem udusila kvůli impresionistickému pohledu na paprsky jarního slunce prorážející všechny molekuly H2O. Nepopsatelné pocity štěstí, vděčnosti Bohu za tu nádheru a taky vzteku, že nemůžu pod hladinou vydržet déle mne trýzní vždycky.... Je to otrava, stále se vynořovat jen kvůli ubohé kapacitě plic...Však jsem "zmodrala" zatím jen jednou....

Je to něco úchvatného, když proplouvám dno křížem krážem a nechávám se unášet hrobovým tichem hlubin....Chtěla bych bydlet na dně oceánu, tyjo...Ohromné ticho mne burcuje k filosofickým otázkám života a smrti a také k děkovačce tam Nahoru...Jednou nebo dvakrát jsem zkoušela štěstím začít zpívat, načež již první rádoby vyslovené slabiky mé reflexní oblouky donutily vyslat organismus nad hladinu a veškerou tekutinu z plicních sklípků dostat za každou cenu ven...Už nikdy...

 

Nejlepší zábavou v podvodním světě je pozorování či zkoumání do vody ponořených akrálních částí ostatních osob.  Třeba takový zážitek, kdy pluji se zavřenýma očima po dnu jak těžká ponorka a kochám se vyplavovanými hormony štěstí v krvi, zatímco asi dva metry ode mně pod vodou leží puberťák v nejlbších letech s potápěčskými brýlemi a čumí na mou rochnící se vazbu.... To je teda fakt něco!  Nejlepší je sledování třeba takových dětských nožiček...Kopou, kopou, naráz ustrnou v nehybnou polohu, mírně a hlavně nenápadně se od sebe oddálí, tajně propustí mezi sebou cancourek žlutého proudíčku a opět jakoby nic pokračují ve svých aktivitách... Zabit! Nebo vystřelit na měsíc! I když, taky mi trvalo, než se mi začalo chtívat vylézt a dojít na záchod....

Co teprve dívky pubertálního věku, které mají vodu až po krk a ve vší víře, že je nikdo pod hladinou nevidí, neustále a důležitě si upravují plavky nejrůznějšími způsoby... Porovnávání pánských tibulí a bicepsů, to je taky zábava...

Nejvíce závidím, když pozoruji mládež, jakse zabavují společně....  Takové kotoulky, stoječky na ručkách, podplaváníčko....To je něco pro mě...!Jenomže, v této oblasti jsem neúnavná, a proto se mnou nikdy nikdo do totoho nechce jít.... Jsem vlastně nešťastný člověk...!

Ale co, hlavní je, že vodu mi nikdo nezakáže (dokonce mi naši skrz lásku ke mně ani nezakázali koupat se se sestrou v bazénku s dvaceti centimetry vody) a nikdo mě nemusí přesvědčovat a přemlouvat, abych s ním jela na bazén.

A to nejdůležitější - Neobyčejné zážitky z kontaktu s vodou a ze života pod hladinou jsou za všechny prachy!!!!!!!!!!!

Zobrazeno 1462×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková