život píše...

Poslední prázdninový den

1. 9. 2010 13:58
Rubrika: ze života...

Toš je to tady. V předvečer tohoto "svátečního" posledního volného dne jsem si předsevzala, že nebudu stresovat a naplno si užiju každou vteřinu nastávajícího dne...

Den "D", přesněji můj poslední prázdninový den, mohl začít.

V 6 h ráno mě začaal probouzet sedmiletá sestra. V minulých volných dnech vstávala často až kolem osmé hodiny. Dnes prostě musela Martičku "otravovat" hned zrána! Začala mě tahat z postele, ať si s ní jdu hrát.  Po marných pokusech zlákat mě na její nesmyslnou hru si vyhrabala půl mojí skříňky a odborné učebnice, z kterých začala číst. Číst jako my všichni normální ostatní ještě neumí, dokonale to nahrazuje svou vymýšlivou řečí, jenž jde slyšet díky jejímu dosti pronikavému hlasu až dolů do kuchyně...Co teprve, když čte v místnosti, kde spí unavená a spánkuhodná sestra.... Přes toto všechno jsem se snažila usnout, zatímco Bety mi vyrabovala 2 šuplíky, skříňku, rozházela seskládané papíry po stole, počmárala zbylé pozvánky na taťkovu oslavu a skoro zalomila klíč v mé skříni. Nevím čí zásluhou nebo osvícením před  11. h dopoledne všechno vzdala a z pokoje odešla. Ach kolik endorfínů naráz!! Takový klid a pohoda! Zababoluchala jsem se do peřina až po krk a všemi smysly jsem se snažila užívat tento okamžik pocitů nesmírného štěstí.....

Nechtělo se mi nad ničím přemýšlet...Jen jsem ležela a čučela do stropu.

Nééééééé! já zapomněla, že o půl dvanácté mám vyzvednout maminku a jet s ní k zubařce! Bez přemýšlení jsem vyletěla z peřin. Při pohledu do zrcadla jsem ztratila všechen optimismus co ve mně ještě zůstal. Trochu se dát do kupy, nějakou tu základní hygienu, když už, obléct něco normálního do společnosti, seno na lebce zhrabat do nějakého důstojného účesu a můžu sejít o patro níže. Ustelu si později.

V kuchyni se rozeřvala malá sestra. Stojí naproti mně v pyžamu, rozcuchaným, mně podobným senem na paličce, s kysánkama v očích, se špinavou pusou a vydobývá si právo jet se mnou! CO naplat, ten řev se nedá poslouchat. Snažím se posbírat všechny nervy co ve mně ještě za tu chvilku zbyly... Uklidni se, užívej si poslední prázdninový den! Nadávám si prostřednictvím všech podrážděných synapsí a vzruchů... Beru Bětce první věci na hromadě, oblékám ji a zároven hrabu vlasy do gumičky. Mažu rychle kousek chleba s pomazánkovým máslem a čekám, kdy si Bety nasune ponožky...Pohoda, přesvědčuji se, užívej se, Martičko, poslední prázdninový den! Ještě se kochám výhledem z kuchyňského okna na starého, sotva chodícího čurajícího psa...člověk by nevěřil, jaký zážitek z tohoto pohledu může mít:)

Bety je připravena. Beru si kabelku, nakládám děcko i ostatní věci do auta a vyjíždím z garáže.Tyjo, zdechlo mi to. Startuju znovu, taktak jsem to vybrala:) No co už, nervy z toho, že ještě nejsem tam kde jsem dávno měla být, už pracují:) Pouštím Pavla Haberu, zavírám garáž, vybírám ostrou zatáčku navazující na hlavní komunikaci a jedu pár metrů k mami do práce:)

Před budovou troubím jak dežo, až po pár minutách si všímám, že na mě zvrchu z okna mami něco volá. Hmm, přijde prý později. Posuštím Haberu na plné kule a užívám si posledního prázdninového dne...

Poté, co jsem píseň číslo 8 pouštěla po šesté, maminka došla. Na čtyřikrát jsem vytočila auto o 180 stupňů a mohly jsme vyrazit vstříc babskému dobrodružství:)...

Jedu na pětku, vyhýbám se bahnu na cestě, stěrače nestíhají stírat rychle padající mega kapaně deště, ale užívám si poslední prázdninový den!

Mami na místě vysedá, sestra a já spolu parkujeme auto. Nešťastný to děj! napotřetí jsem tedy šťastně zaparkovala mezi dvě dodávky.) Rovně! Díky Bohu! Docházím za mami do čekárny, sedám, mlčím, přemýšlím, a užívám si poslední prázdninový den! V ordinaci to celkem uběhlo, jen jsem se kochala tím, že sedím v ordinaci a kolem mě čisto, bílo...docela mi to o prázdninách chybělo, těším se na praxi...Blbečku!! nadávám si. nemysli na to, co bude od prvního žáří !! Užívej si poslední prázdninový den!

Přišel za námi tatínek (šel právě kolem), že se máme stavit. tak ted že jo. Ach ne, vybavila jsem si tu jejich úžasnou krémovou a dokonalou horkou čokoládu z automatu a sliny kapaly všude kde se dalo...Musím si na ni zajít:)

Tak jsem si toho dne užívala, že absolutně doteď nevím, co paní zubařka mamince vyváděla. Seděla jsem naproti jim, ale fakt nic nevím:) prostě jsem si to tam užívala a nesledovala co se právě přede mnou děje..No co už...  Prohlédla jsem si v ordinaci vystavené mini paničky zubařčíčky, jejich sestřičky a nástroječky a šuplíčky a skříněčky....asi to bylo z Kinder vajíčka. Ale tak roztomilé! Nakonec mě z tama dostali:) Motivovala mě čokoláda:)

Před odjezdem k tatínkovému pracovišti jsme se šli mrknout do zdejších pár obchůdků....No, mrknout:) Nikdo nic, jen já si koupila novou halenku a vysněnou noční košulu:)  Při výběru a zkoušení jsem si maximálně užívala poslední prázdninový den...

Z Parkoviště jsem vyjela na výbornou a totéž i parking před tatínkovou prací. Konečně:) A šlo se nahoru. ze slušnosti pozdravit tetu účetní, načež jsem si sedla k automatu a už jsem se dobu 45 minut nezvedla:) Na důrazný pokyn tety jsme si měli vzít peníze na čokoládu v šuplíčku automatu. Tak jsme, jako hodné holky, rády poslechly:) A protože to bylo zadarmo, nenápadně (snažila jsem se co nejtajněji) jsem vypila 5 čokolád:). Dělala jsem to jednoduše, abych nevypadala blbě:) Poslala jsem bety pro čokoládu. Udělala a donesla ji. Říkala jsem, že je to horké, ať donese ještě jednu, zatím ta první zchládne... a tak sem to dělala několikrát dokolečka:). Taky mě zajímalo, co to je to Mochachino (teď už fakt nevím jak se to psalo), tak jsem si vytáhla další penízek ze šuplíčku a zkusila i tohle:) stejně doteď  nevím co to bylo, ale chutnalo výtečně:)

Seděla jsem u stolečku s pátou čokoládou. To už jsem povolovala gatě, seděla nehnutě a snažila se nemyslet na bolest nadutého břicha. Kochala jsem se lahodnou chutí oblíbené čokolády a užívala si tak posledního prázdninového dne...

Byl čas vyrazit domů. Cestou jsem vnímala nádhernou přírodu. vysadila jsem mami v práci, úspěšně dorazila domů a zaparkovala.

Byl čas oběda. Doma nebyl skoro nikdo, tak jsem vyrabovala ledničku a snažila se najít něco, čím bych si mohla zjednodušit dnešní vaření. Poslední prázdninové vaření!

Juchů, něco se našlo. Stará sekaná, kterou nikdo nechtěl jíst. Pěkně jsem ji nakrála, osmažila na termo pánvi a zkonzumovala  s okurkem, kečupem a chlebem. Takový polotovar:) Normálně se na televizi nedívám, ovšem teď ji Bety pustila, tak jsem si řekla, že relax taky musí být...sedla jsem si s mým složitým obědem k bedně a sledovala Dotek anděla. myslela jsem, že se z té náhody picnu! Tento film jsem sledovala každý pátek ve svých 10 letech ! Měla jsem ho ráda, ale nevěděla jsem doposud jak se jmenuje...Poznala jsem ho:)  a díky němu jsem si užila poslední prázdninové odpoledne:)

Bylo na čase uklidit v pokoji to, co Bety ráno rozházela. Vlastně popravdě řečeno, jsem za to ráda, protože díky tomu jsem byla konečně donucela uklidt si skříňku s učebnicemi a sešity atd:) takže, 31.srpna jsem se  slavnostně zavřela do pokoje a dala se do vyklízení a příprav prostor pro nové učebnice a spol. (brácha tak učinil 1. července:):)))A taky kvůli tomu, abych našla zadání domácího úkolu, který  máme donést na 1. září...  Užívala jsem si naplno uklízení i poslední prázninové odpoledne...:)

Na tento den jsme na faře plánovali táborák a rozloučení s prázdninami pro děcka. Možná byl velkým důvodem pro to, že se akce nekonala, celodenní velký déšť, zima a mračna široko daleko...

I přesto jsem si raději hlídala určenou hodinu, oblékla si gumáky a šla zahradou na faru, kdyby náhodou nějaké nevšímavé dítě na táborák dorazilo......naplno jsem si užívala každý krok, kdy má nožka projížděla hlaďoučkým bahýnkem  a prokluzovala pramínky vody v trávě...Přišla jsem na faru. Otec říkal, "ať jdu dom":), že nikdo určo nepřijde. tak jsem se otočila a stejnou trasou mířila k domovu:) užívala jsem si posledního prázdninového dne...

Znovu jsem se dala do uklízení v pokoji...Ještě že tam v tu dobu nikdo nepřišel...(Když už jsem měla skoro hotovo, tatínek stav mého pokoje přirovnal k nepopsatelnému výbuchu několika bomb)...

Přišel čas na svačinu a zároveň byl prostor pro nakrájení včera koupeného melounu. Na krájení jsem se vnutila já, a taky to tak dopadlo:) Seděla jsem sama nad tácem s kousky šťavnatého červeného ovoce, zavřené oči a neustále plná pusa melounu...Ani jsem se nenadála a spořádala jsem ho půlku! Sama! Rozplývalo se to na jazyku...užívala jsem tuto chvilku jako impresionistickou...

Následně jsem si užívala poslední prázdninový den s totálně nacpaným břuchem, které bolelo čím dál víc a v tlustém střevě se toho hromadilo taky požehnaně:)

Před 18.hodinou jsem zorganizovala, že pojedem na pizzu. Už jsem chtěla Bety nachystat do společnosti, když v tom mě maminka povolala do prádelny.. Chystala bedny na zákusky pro tatínkovu oslavu a chtěla dovézt do sousední dědiny. Tak jsem ji tam vezla. V nazouvákách, poloroztrhaném roztahaném triku, v hustém lijáku jsem vytahovala nepřeberné množství krabic a přenechala je zkušenějším. S dotyčnými jsme se dali do řeči. zapomněla jsem mezitím zavřít kufr, takže nám tam napršelo:)

Užívala jsem si cestu zpět při poslechu parádní hudby...Prožívala jsem krásu posledního prázdninového dne...

Doma jsem zařvala "Odjezdddddddd!", učesala jsem Bětku, nahnala bratry do auta a za bráchova řízení se jelo do pizzerie... Takový blažený pocit, který jsem prožívala, se ani nedá popsat...Nejen že jsem si po dlouhé době  objednala výbornou a bezchybnou pizzu (chytrá Martička:)))), ale taky jsem po dlouhé době pokecala s bráchama. Myslím,že to bylo dokonce poprvé, co jsme byli někde v této sestavě - pouze část sourozenců:) Do poslední chvíle strávené v pizzerii jsem si naplno a stoprocentně užívala posledního prázdninového dne...

Při cestě autem jsem se s totálně přejezeným  žochem zasnívala nad prožitými prázdninami a užívala si poslední doušky tohoto dne...

Co následovalo potom, to už asi nestojí za řeč zmiňovat..Prostě jsem pokračovala v nekonečném úklidu pokoje. Přesněji řečeno, s tím přehazováním věcí ze strany na stranu jsem skončila v půl dvanácté v noci... Mezitím jsem pokecala s maminkou, vyslechla si nadávajícího tatínka na stav mého pokoje, poklábosila cosi s bráchama a hlavně, stále jsem si v duchu opakovala - užívej si poslední okamžiky poslednícho prázdninového dne...

nejzajímavější na tom je, že to, kvůli čemu jsem rabovala pokoj, jsem prostě nenašla. seznam systémů, které mám na následující den nakreslit jsem nenašla. Zachránila mě spolužačka:) já blbec a trubka:), že mě to nenapadlo dřív někomu napsat:) A tak jsem si užila půlnoční umývání vlasů...poslední ještě prázdninové umývání vlasů...:)  a dala jsem se do malování a kreslení...Užívala jsem si kreslení dýchacího a trávícího ústrojí, i malbu vylučovacího systému a velkého a malého krevního oběhu. vychutnávala jsem si u toho každou chvilku "FREEEEEEEEEEEE"! O půl třetí ráno jsem byla hotova. Se vším jsem s radostí práskla, ulehla pod voňavou peřinu a oddala se spánkové potřebě......

Opravdu jsem si maximálně užila každou chvilku posledního prázdninového dne...Se vším všudy !!!

 

 

Zobrazeno 1260×

Komentáře

HonzaPilař

Marto, ty jsi střevo! Skoro básnický! :-D Dost dobrej článek, ale kolik toho sníš, jsi tam tak vypisovat nemusela!!! :-D Ale nejvíc mě odrovnalo to o čůrajícím psovi a hláška "nakládám děcko i ostatní věci do auta"! :-D

Lenochod

tak to je skvěléé :-) :-DD krásný článek jsem se pobavila :-D.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková