život píše...

Když se buran vydá do Říma...

13. 11. 2010 19:31
Rubrika: ze života...

V září se začalo nějak proslýchat, že biskupové vyhlásili českou národní pouť do Říma.

Hned od začátku visel plakát  u nás v kostele, jednou jsem si to přečetla s tím, že se to mě netýká, a jaksi jsem žila dál...

Dny plynuly a přišel za mnou a kamarádkou náš otec, jestli nechcem jet...reagovala jsem okamžitě s tím, že nemám peníze, šetřím na Madrid, nemůžu ze školy atd... Po rodičích to nemožu chtět, protože  my jim platíme Řím jako dovolenou o 14dní dříve...Co by to byl za pořádek...Byla to všechno pravda. Jenže zasadil se brouk do hlavy a ne a ne s ním ven. Neustále se mi to vyplavovalo v mozečku s tím, abych jela!  Došlo mi, že se mě to vlastně taky týká! a dost! Měla jsem našetřenou půlku z poloviny ceny. Brouk byl tak silný, že přes veškeré odlákavadla jsem se prostě přihlásila. Cítila jsem nastoprocent, že to tak má být a zbytek peněz a volno ve škole jsem nechala na zařízení Boží prozřetelnosti:)

Týden na to jsem dostala výplatu z prázdninové brigády, nečekala jsem takový příjem, tím pádem se mi do rukou dostala požadovaná přesná částka do plné výši částky pouti...

Sešly se mi peníze v částce přesné, kterou jsem odevzdala na pouť, nechyběla, ani nepřebývala žádná koruna... Nechápu.....!!!

Začala jsem mít depky z toho, že už si musím zařídit volno ve škole. Naša třídní nesnáší, když si zařizujem dovolené ve školním roku a nesnáší takové dlouhodobé plánované absence...Co mi zbývalo, musela jsem jí to říct. Nastala neočekávaná situace, kdy jsem s ní ve třídě zůstala sama... a Tak jsem se pro to rozhodla:) nenápadně a nevinně jsem jí to oznámila...Tiše se na mě podívala a mlčela. Čekala jsem, že mě zprdne a dá kázání, zatímco doslova řekla: "Máte štěstí, že vím o co jde, a že to doženete. Dobře, budu s tím počítat." a Bylo to:):):) Ještě jsem s tím musela do ředitelny. Když jsem nesla papír, ředitel tam zrovna nebyl, tak jsem mu to tam nechala. Později jsem si pro to šla. Očekávala jsem jeho dotazy o co jde a blbé kecy. Došla jsem, měl návštěvu, jen na mě zavolal, že to mám tam a tam, ať si to vezmu. Tak jsemsi beze slov vyzvedla potvrzený papír. Nechápu!!!  Bože, díííííky:):)!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

Že někam jedu, to jsem si vůbec neuvědomovala... Začala jsem se balit, jako vždy, pár hodin před odjezdem... Maminka mi ještě přibalila kokina, jídlo a řízky, a jeloooooo se !!!!!!

Na bus jsme čekali ve Velké Bytřici (myslím.)). Nasedlo se na určená místa a následovala 18h cesta do Říííííííííííííííma...

Všeci si furt myslijou, že v buse je nuda...Musím říct, že to se mi zatím ještě nestalo! S Terezinkou jsme luštily osmisměrky, četly bestselery (nevím ani, jak se to píše:)), a hlavně: jedly!!! Bylo to strašné!! Furt jsme na něco slintaly, a tak se stalo, že jsme za chvilu neměly už nic... Zjistila jsem, že se dá tvrdě usnout aj s prázdným  břuchem:) Opřely jsme se o sebe a spaly jak mimina...

 

A tak se stalo, že jsme se v pondělí ráno ocitly na chodníku Říma... A nadešel čas pouti...

Teď  ty čtyři dny chození shrnu. prošli jsme kdeco, všecko se mi líbilo a byla jsem nadšená... Třeba taková Bazilika sv. Pavla za hradbami mě uchvátila svou obrovskostí!!! To se nedalo!!! Psycho!! Dokonce jsem se zajímala o zbytky starého Říma - trosky chrámů bohů, senátu, císařskkého paláce...všechno staré víc jak 2000 let! Památnbík Viktora Emanuela - postavil Mussolini po sjednocení Itálie - monstrum na entou! Taky bazilika (teďkom mám guláš v tom, co je bazilika a co kostel) Kosmy a Damiána - dříve sloužila jako tržiště s kulturák, až od roku 313 jako křesťasnké shromáždiště..Dále jsme prošli Coloseum, Vítezný oblouk, bazilika sv. Klimenta (s ostatky sv. Cyrila) - 3 kostely pod sebou. Psycho událost:) Ostatní mi utekli, tak jsem do té spodní nedostala...

Další den jsem poznala nádherný Vatikán...Audience s papežem, prohlídka baziliky sv. Petra - leželo tam tělo papeže Piusa (nevím, jak se to skloňuje). Jak jsem to viděla, říkala jsem, že ten plast si prohlížet nemusím...Otočila jsem se, že odejdu, když mě zarazil náš otec s tím, že je to jeho opravdové tělo. Fakt tělo papeža. To mě dostalo...Jak splasklá vosková figurína!

krásná a optimistická byla prohlídky papežské hrobky pod bazilikou sv. Petra, kde je mj. pochován i kardinál Beran.

Pak jsme čekali na národní mšu, tak jsme chodili po obchodem - ochutnali pizzu (Honza má lepší), zmrzlinu (výbornáá!!!), a nakoupily důležité věci (šálky a tak).

Následovala mše sv., bylo tam asi 1 300 Čechů. V této bazilice jsem prožila nejkrásnější mšu asi ve svém životě... To prostě nikdo nepochopí.Liturgie byla ze Stolce sv. Petra, mše slavená přímo na hrobce sv. Petra...Ty emoce a pocit toho, že stojím na kořenech církve, prožívám eucharistii a všechno dob´hromady. to bylo něco nepopsatelného!! Skoro celou mšu jsem se dívala na hlavní obraz -. Holubice a zlaté paprsky - zamilovala jsem se do něho!!! Pak jsem se mimochodem doslechla, že ten obraz darovala naše vlast...Toš toto...

Naopak, teda jako, nejhorší pro mě byla mša v Lateránu..Prostředí krásníé, to jo...ale! Hlavním problémem bylo to, že na naše vnímání přicházel spánek kvůli celému náročmnému týdnu...Strašně mě dráždila ta latina!! Nic jsem jim nerozuměla, hlavně, že to měli čtyřhlasé, ale nikdo z toho nic neměl..ani jsem si kvůli tomu nemohla zazpívat...samé náročné neznámé písně...hrůza! Kardinála nebylo moc slyšet, u obětnáího stolu celou dobu vůbec nefakčil mikrofon, takže jsme slyšeli houbelec! Ta mša bylo něco pro moje nervy , fakt...bylo to strašné...jakési celé...Beztak se ti zůpívající profesionáli mstili za tu hudbu ve Staré Boeslavi, na kterou si stěžovali. Tak nám to něklikanásobně osladili!

 Taky si mě ve Vatikánu odchytla nějaká anglicky mluvící ženská. A první trapas nastal:) ptala se mě něco Sixtin capl nebo tak...nerozuměla jsem jí. Nešlo mi do hlavy, proč se ptá na něco s šestnáctkou. Tak jsem jí řekla, že tu šestnáctku jí rozumím, ale to druhé slovo ne. Nechápala. Vedle mě stála sedmdesátiletá babi, která anglicky neumí nic, a po chvilce řekla: "Ona ale myslí Sixtinskou kapli!" mi, trdlovi, nedošlo, že tady někde se nachází Sixtinská kapla... Tak jsem se pak rudá ptala našeho otca a jí to anglicky popisovala:) Nevím, zda to pochopila, zda tam trefila, ale co už vím je to, že vedle Vatikánu se nachází Sixtinská kapla:)

Pak večer jsme se někteří vypravili na noční Řím... šli jsme do batu ochutnat kapučíno. Terka dostala s čokoládovým srdíčkem! To bylo nefér! Mi se ten číšník taky líbil!!!  Ale chutnalo výborně! V nočním, nádherném, ale hlavně romantickém pohledu jsme viděli Španělské schody, milion kostelů, fontánu Di Trevi (psycho!! takovou chuť zaplavat si jsem ještě snad nikdy neměla jak tam!). Oslovil mě tam nějaký týpek, prý z Indie nebo co, že z kama su, atd...víc jsem nerozuměla:) pak se naráz otočil a odešel...toš nevím co teda chtěl! Taky mě dost oslovilo náměstí Navona, které dříve normálně napustili vodou a konali tam námořnické závody:)

V dalších dnech jsme prošli českým ubytováním nejen pro bohoslovce - Nepomucénum (nějak tak) - utrhla jsem si vlastní rukou 2 mandarinky ( možná pomeranče, zatím jsem to nedokázala identifikovat), Lateránská bazilika (taky hezkééé), nějaká komunita, kde jsme viděli krásnou výstavu dřevěných betlémů - vyřezává je tam jedna místní řeholnice umělecká řezbářka. U nich vzahradě jsem viděla krásný citronovník...Chuť lákala ručičku nenápadně jeden utrhnout, ale nebylo koho se zeptat, tak jsem odolala...

Beztak jsem na plno památek zapomněla, moc si to nepamatuju a psat se mi to nechtělo...Každý cečer jsme hodinu cestovali přecpaným metrem na místo bydliště, povečeřeli ( k tomu se ještě vrátím:)) a mrtví únavou buchli do postele... Spali jsme v luxusních pokojích po dvou, vlastní koupelna, každý den nám tam uklízeli, stlali, vanášali koše, atd.....ne, že by nám to, lidem z dědiny, bylo zrovna příjemné, ale užívali jsme si toho, dokud nejsme doma:). Voda tam byla hnusná chlorovaná, pokaždé jsem si ve sprše připadala jak na bazéně...Jinak každé ráno jsme putovali taktéž nacpaným metrem a vlakem k prasknutí, jezdili samozřejmě samí studenti, kteří z nás měli srandu...cpali jsme se tam jak se cpou lidi v tibetu nebo kde...A dvakrát jsem málem zůstala sama na nádraží...vydržet v tom vagonu k prasknutí, to byla oběť!

No a ty jíádla- psychóóóóóózní !!! fakt že jo! Než jsme si my, burani z dědiny, na to společenské stolování zvykli, jeli jsme dom. Snídaně - jeden krajíček chleba, máselko a marmeládka, kafe s mlékem a chemický kupovaný dezert. Za chvilu po tom jsme stejnak měli hlad...Pak nám řekli, že jsme měli snídaně po evropsku, bo oni snídají jenom sušenku a kafe..málem mě kleplo! Večeře byly zajímavé a nezapomenutelné!!! jeden večer: 1. chod: husté zelené cosi s chlebe, vypadalo to jak zelený průjem s polívkou  a chrchlama dohromady, 2.chod: orestovaný plátek vepřového, půl talířa květáku, Parmazán - smrděl jak straré fusakle!- nevěděli jsme, na co se dává, tak jsem si tím posypala maso, jiní ten květák. 3. chod: zeleninový salát, z dálky jsem na něho slintala, po ochutnání se mi zkřivila celá huba. Olivový olej tam lejou do všeho, aj do salátů! Přemohla jsem sebe samu a snědla to. Pak jsme se dozvěděli, že ten Parmazán měl být nasypaný na tento salát:)4. chod: výborný pudinko- Chuanito - piškotový dezert, slupli jsme to na dvakrát, 5. chod: donesli misku ovoce, každému mandarinku a nektarinkotrnku. Jiný večer bylo: 1. chod: neporazitelně výborné a skvělé špagety! ale bylo jich málo! 2. chod: dva tenoučké plátky masa se šlachama, kopa vařeného hrášku, chleba, ten sám zeleninový salát s ........olivovým olejem...3.chod: mandarinka a hruška.Na další večeřu jsem nebyla, prý měli zrovna hranolky s kuřetem...jsem myslela, že vyletím z kože! taková mňamka!

Toš tak jsme tam žili. Zažila jsem taky poprvé, co je to mít hlad...když jsme neodhadli čeho si kolik koupit a pak jsme neměloi co jest...teda jenom terka a já. taky jsme pak neměli vůbec nic na dlouhou cestu dom. Svěřila jsem to zase do Boží prozřetelnosti:)))) a den před odjezdem jedna paní, že jestli nechcu sušenky, řekla jsem jo a dala mi je. Pak nám dal otec salám, další paní druhé sušenky a nakonec se nám toho na cestu od druhých lidí sešlo tolik, že jsme něco aj dovezli dom:)

 

Celá pouť mě fascinovala! Přišlo mi, že skrze tu všechnu dávnou historii na mě dýchá Boží přítomnost... Kořeny církve . sv. Pavel, Petr, doteky jejich životů na ta místa, to bylo psycho, prostě nepopsatelné...

Když jsemse rozhodla,že do toho Říma pojedu, jela jsem jenom tak, že se tam podívám. Až zpětně mi došlo, že ta moje cesta měla zvláštní a veliký význam! Poznat stopy našich předků, ty místa prolité krve umučených křesťanů, všechno mě to velice a zvláště oslovilo...

Měl by se tam vydat každý a okusit nádheru záčátků římskokatolické církve...Všechno je to tak propletené a Bohem promakané!

 

Díky Bohu za tu cestu a jeho plány!  Je Borec !!!!!!!

 

 

 

Zobrazeno 4931×

Komentáře

Dzamila

to víš, že bylo:):) škoda že se to tak přesně nedá popsat!!! potřebovala bych nějaké 3D rozměry nebo fakt už nevím co, aby to druzí pochopili!...

Lenochod

:-)) :-D škoda :-( jako že sem tam nebyla

Zobrazit 11 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková